Pan Sláma se ptá, pan Sláma se dozví – 2

Byť jsem byl nepřímo zrazován od pokračování svých odpovědí a to i citací Evangelia podle Matouše, kapitoly 7, verše šestého, rozhodl jsem se odpovědět panu Slámovi na dalších deset otázek, které kladl ve svém článku.

1. Proč odmítáte o existenci Boha pochybovat? Není to kvůli tomu, že by se tím zhroutilo celé vaše učení?

Mýlíte se, pane Slámo. Jak jsem již v předešlém článku u jedné z odpovědí uvedl, lidé věřící často pochybují. Je to přirozené. Lidé pochybují nejen v otázkách víry, ale pochybují často v běžných otázkách svého života. Pochybují často i sami o sobě, pochybují o tom, že jejich rozhodnutí bylo to správné, pochybují o vztazích mezi lidmi, pochybují o tom, zda člověk, kterého považují za sobě blízkého, je opravdu tím, za koho jej mají. Pochybují prostě často a, já bych si i troufl říci, že rádi. Dokonce i někteří z těch, kteří jsou dnes uctíváni jako světci, zanechali ve svých spisech své pochybnosti o víře, svá svědectví o tom, jak o Bohu pochybovali. Konečně i v evangeliích naleznete případy, kdy pochybovali dokonce apoštolové, učedníci Ježíše Krista. Pochybnosti jsou součástí víry asi u každého z věřících. Pokud někdo tvrdí, že nepochybuje, je pokrytec. Ale já si dokonce troufám tvrdit, že pochybnosti jsou i u těch, kteří se prohlašují za ateisty. I oni někdy zapochybují, zda jejich názor, že Bůh neexistuje, že není „nic“, je správný.

Lidem je prostě dáno pochybovat. Navíc, a to byste si jako psycholog měl uvědomovat, pochybnosti jsou i hnacím motorem lidstva v poznání.

Pokud jde o druhou část otázky, myslím, že je ve své podstatě zbytečná. Dáváte totiž otázku, která je vlastně sama sobě odpovědí.

1. Není již dávno překonané desatero, v němž jsou mimo jiné zavádějící informace o sexualitě, a proto je vševědoucí Bůh nemohl sestavit?

Není, pane Slámo, opravdu není. Pokud jde o zmiňovanou otázku sexuality, tou se v podstatě v desateru zabývá pouze přikázání šesté – nesesmilníš, ale v originále Exodu, Druhé knihy Mojžíšovi, bychom měli hledat přesnější překlad – nezcizoložíš. V čem, pane Slámo, je toto přikázání zavádějící? V čem je špatné, nebo dokonce překonané? V tom, že se lidé tímto přikázáním neřídí? Je to snad v tom, že, ač je země kulatá, souloží se na každém rohu? Je to v tom, že sexualitu věřící chápou jako dar?

Ano, lidé dnes povyšují sex nad jiné hodnoty. Místo aby se jednalo o intimní splynutí dvou vzájemně se milujících lidí, předvádí se sex téměř jako zboží na pultech obchodů. Partnerská věrnost je nahrazována promiskuitou. Lidem je podsouváno, že větší množství sexuálních partnerů v životě je něco normálního. Možná. Možná také ne. Pokud si budeme brát příklad z přírody, můžeme tam nalézt celou řadu různých příkladů. Od monogamních celoživotních partnerství (asi nejznámnějším příkladem jsou labutě, kde je tradováno, že labutě spolu vytvoří trvalý pár), přes různé druhy samotářských zvířat, která spolu kopulují v době říje v podstatě dosti náhodným systémem (náhoda je tedy omezena možná silou samců, jestli dokáží zahnat jiného samce), ale pár spolu nevytváří snad ani po dobu březosti samice, až po živočichy, kteří žijí ve stádech, či podobných společenstvích a kde je jeden dominantní samec, který oplodňuje většinu, nebo snad všechny samice ve stádě.

A já se ptám. Je špatné vyžadovat odpovědnost v sexualitě? Je špatné klást důraz na partnerskou věrnost? Je snad překonané tvrdit, že sexualita je záležitostí ryze intimní, nepatřící na veřejnost a především pak, že je to opravdu otázkou citu, lásky dvou lidí a jejich nejintimnějšího sblížení? Víc totiž v tomto přikázání opravdu nenajdete. Vše ostatní jsou jen další výklady tohoto přikázání. Zpravidla sice založené na znění Písma, ale přesto s jistou dávkou subjektivního pohledu toho, kdo uvedené přikázání vykládá. Krom toho, jak s oblibou tvrdí jeden můj známý kněz: „A kolikáté, že to je přikázání? Šesté? Tak vidíte.“ Lidé mimo víru, ale spíše ještě lidé kteří proti víře vystupují rádi tímto přikázáním argumentují, ale při tom opomíjejí jeden důležitý fakt. Nikdo nestojí u druhého v ložnici a nekontroluje, co tam dělá. Prostě je to skutečně jen a pouze na svědomí věřících. A na tom stojí celé desatero. A jediný, kdo opravdu jednou „zkontroluje“ jeho dodržování je Nejvyšší Soudce (tedy z pohledu lidí, kteří věří).

1. Nenapáchalo a nepáchá Desatero – resp. jeho katolický výklad – potlačováním přirozené lidské sexuality mnoho zla?

Opravdu nenapáchalo a nepáchá. Částečně jsem již odpověděl i v předchozím bodě. Co totiž považujete za přirozenou lidskou sexualitu? Je to monogamní vztah? Nebo je přirozený náhodný výběr partnerů? Je to o silném jedinci a tedy vytvoření jakéhosi „harému“? Co je přirozené? Je přirozeným to, co vidíme v přírodě? Pak jsou ale přirozené všechny možnosti. Tudíž, teoreticky, fyzicky méně zdatný jedinec, který bude navíc nedostatečně materiálně zabezpečen, nemá možnost vytvořit pár. Ten silnější jej vždy přebije – silou, bohatstvím. Je toto přirozená lidská sexualita?

Nebo si prostě někdo vybere partnerku, sexuálně se s ní spojí, oplodní ji a …. a nechá ji svému osudu. I to lze v přírodě nalézt.

A co třeba varianta, že vytvoří trvalý monogamní pár. Vždyť i tato možnost je v přírodě známa.

Prostě, argumentace přirozeností, je poněkud zavádějící a snadno svede na zcestí i lidi vzdělané. Přirozené chování lze totiž definovat zcela nepochybně mnoha způsoby a pokaždé navíc můžeme dojít k jinému výsledku.

1. Nemělo být již dávno sestaveno nové Desatero, v němž by bylo sexuální chování pouze včleněno do obecné, transkulturálně platné morálky a byly připojeny kdysi netušené teze o ekologii?

Nemyslíte, že se ptáte špatně? Věřící věří, že Desatero je sesláno Bohem, jako obecně platné zásady života. V podstatě se ptáte, jestli my, lidé, máme právo něco měnit na Přikázáních, která nám seslal Bůh. A já jasně říkám, nemáme!

Pokud se hlouběji ponořím do té otázky, pak je navíc do značné míry nelogická. Obecně, transkulturálně platná morálka neexistuje. Mezi jednotlivými kulturami jsou jisté rozdíly. A třeba právě v té sexualitě, která Vás tolik dráždí. Jen příklad za všechny – u muslimů je zcela v souladu s morálkou mít více žen, pokud na to máte prostředky a uživíte je. V západní civilizaci je bigamie v její oficiální formě (tedy manželství s více ženami) zakázána. Soužití s více ženami je pak západní civilizací, bez ohledu na to, zda se vyjadřuje věřící, či nevěřící člověk, spíše odsuzováno.

Otázka ekologie je sice složitější oříšek, ale osobně se domnívám, že i to, jak se máme chovat k přírodě je v Desateru obsaženo. Univerzální je v tomto směru v podstatě přikázání nepokradeš, neboť tím, že poškozujete životní prostředí, druhému způsobujete újmu. Vzal jste mu možnost jít do čistého lesa, lovit v čisté řece. Vypouštěním jedů, způsobením ekologických havárií pak i porušujete přikázání nezabiješ, protože vystavujete druhého člověka i sebe riziku smrti. Chce to jen číst a přemýšlet. Netřeba nic doplňovat.

1. Není pravda, že celibát neustanovil Ježíš, ale jeho následovníci, a že jeho účelem bylo oddělit kněze od „obyčejných“ lidí?

A on někdo tvrdí, že celibát ustanovil Ježíš? Pokud vím, tak povinný celibát byl v podstatě zaveden až snahami tzv. clunyjského hnutí někdy koncem prvního tisíciletí po Kristu. I tak nalezneme i pro zavedení celibátu jistou oporu v Bibli. Konkrétně v Evangeliu podle Matouše, kapitola 19, verš 12: „Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“

Pokud jde o důvody zavedení povinného celibátu pro kněze, těch lze nalézt více. Bezpochyby jsou to snahy o mravnost kněžích, ale lze je vystopovat i v oné citaci z Evangelia podle Matouše. V neposlední řadě lze nalézt i důvod ryze ekonomický. Neženatý kněz nebude mít legitimní potomky a tudíž legitimní dědice. V době, kdy nemuselo být ještě zcela jasné, co patří knězi a co patří ke kostelu, pak mohly být případně vznášené dědické nároky legitimních potomků určitým problémem. Může Vám to připadat amorální, můžete si klidně křičet, že té Církvi jde jen o majetek, ale v dané době šlo o opatření ryze praktické a dobré. Vyloučila se tak celá řada sporů, které by mohly vzniknout a které by v době před tisícem let byly řešeny silou.

1. Nechcete přiznat, že celibát byl a je krajní deformací lidské sexuality a že z něho pramení mnohé nejnepřijatelnější poklesky duchovních, jako je přetvářka a náhradní uspokojování?

Ne, opravdu nechceme. Tato otázka patří do kategorie tzv. blábolů. Předně nikdo nikoho nenutí být knězem a brát tak na sebe závazek celibátu. Za druhé, žádný kněz nemá u sebe doma kontrolora, jak a zda celibát dodržuje. Pokud zastáváte princip volného, nevázaného sexu, jako přirozené lidské sexuality, pak nepochybně z Vašeho pohledu může celibát vypadat jako deformace lidské sexuality, ale znovu opakuji, ke kněžské službě nikdo nikoho nenutí a tudíž nikdo nikoho nenutí žít v celibátu. Jde v podstatě o svobodné a dobrovolné rozhodnutí toho, kdo do celibátu vstupuje.

Hovoříte-li o nejnepřijatelnějších poklescích duchovních, mám za to, že nemáte na mysli ani přetvářku, která je navíc lidsky neprokazatelná, protože nikdy nevíte, jak dotyčný smýšlí opravdově, jak co cítí a jaký je rozdíl mezi jeho vnitřním cítěním a jeho vnějším konáním, a nemyslíte ani náhradní uspokojování ve smyslu třeba onanie. Domnívám se, že máte na mysli ty případy, kdy kněz zneužil dítě, nebo kdy kněz třeba využil závislosti nějaké ženy na své osobě a sexuálně ji zneužil. Ani jedno z těchto odsouzeníhodných pochybení pak nelze nazývat náhradním uspokojováním. Pokud nějaký kněz zneužil dítě, nejspíše byl disponován pedofilními sklony. Neomlouvá ho to a jde o velmi, velmi těžké provinění. Souvislost s celibátem je ovšem jen a pouze z říše fantazie. Konečně vy, jako psycholog, byste měl vědět, že tato dispozice je v podstatě neměnná a dotyčný člověk s ní bojuje celý život. A je jedno, jestli jde o kněze, učitele, dělníka u soustruhu, řidiče autobusu. Vykonávaná profese nemá vliv na tento boj a dotčený člověk stejně zpravidla těžko utváří trvalý vztah s jinou dospělou osobou, který by byl naplněn i sexuálně. Pojednání o tomto problému by byl na samostatný článek, ale myslím, že psychologovi není nutné podobné myšlenky více sdělovat. Pokud ano, nezlobte se za osobní invektivu, pak jděte vrátit diplom i svůj titul PhDr.

Ne, autore, celibát lidskou sexualitu nedeformuje. Může Vám to přijít nepřirozené, ale o deformaci nemůže být řeč. Pokud někdo nemá dispozice k podobnému patologickému sexuálnímu jednání, prostě jej neuskuteční.

1. Nechcete přiznat, že Ježíšova matka, Marie, nemohla být pannou? Že její údajné pannenství bylo v plném rozsahu přiznáno až v druhé polovině 19.století?

Ne, v žádném případě. Mariino pannenství považujeme za jeden ze základů víry. Marie, podle naší víry, přišla do požehnaného stavu působením Ducha Svatého. Pokud tomu Vy nevěříte, je to Váš problém. Pokud věřím v Boha, věřím i v to, že pro Něj není nic nemožné, tedy ani otěhotnění panny.

1. Nebylo stejnou absurditou dogma o neomylnosti papeže, ustavené (až) v roce 1870?

Nebylo, pane Slámo. Absurdní se to může zdát možná Vám. Jenže ono dogma o neomylnosti papeže, které bylo mimochodem užito zatím snad jen jednou, je dogma o neomylnosti papeže v otázkách víry. Může se Vám to zdát divné, můžete o tom pochybovat, můžete s tím nesouhlasit, ale je to asi to jediné, co s tím uděláte. Můžete se ještě pokusit o prokázání toho, že se papež při využití tohoto dogmatu mýlil. Ale domnívám se, že v době, kdy celá řada lidí čeká na jakoukoliv chybu, aby podkopala víru, se podobného výroku od jakéhokoliv papeže prostě nedočkáte.

1. Mohla být výzva „jděte a množte se“ vyřčená Bohem , když lidstvo vede k přemnožení (k jednomu z Lorenzových „smrtelných hříchů lidstva“), které dříve nebo později ohrozí jeho existenci?

Nemohla. Nebo vy máte nějaké přesné informace, kolik lidí uživí tato planeta? A co tedy navrhujete? Selekci? Omezení počtu dětí na jednoho rodiče? Nebo budeme v důchodovém věku lidi zabíjet, abychom snížili počet obyvatel? A to se navíc ptáte v době, kdy Evropou obchází strašidlo vymření západní civilizace? V době, kdy v podstatě počet původních obyvatel Evropy klesá? Kdy bez přílivu imigrantů by docházelo k úbytku obyvatel?

Ano, lze namítnout, že jde o problém západního světa, zatímco jiné oblasti tento problém nemají. Řeší tam spíše otázku populační exploze. Zcela nepochybně. Dejme této části světa naději, dejme jim šanci žít důstojněji i v době postproduktivního věku, stejně jako jsme si ji vytvořili v západní civilizaci, aniž by museli mít mnoho potomků, aby měli jistotu, že aspoň někdo přežije, kdo se o ně ve stáří postará. Vzpomeňme, pane Slámo, doby před mnoha desítkami let zde, v České kotlině. Proč lidé měli tolik dětí? I proto, aby je měl kdo uživit, až zestárnou (pravda, pokud se toho dožijí). Pokud zemím třetího světa nedáme tuto šanci, budou otázku své budoucnosti řešit i tím, že budou rodiny mnohočetné, že budou mít velké množství dětí.

A pokud by Bůh nedal příkaz: „Jděte a množte se!“, asi bychom tu nebyli. Nemyslíte?

1. Proč bráníte potratům? Nevíte (zejména Vy, pane Halíku, který jste, mimo jiné, klinickým psychologem), jakým rizikům je vystaveno nechtěné dítě – jakým traumatům, zanechávajícím stopy na celý život?

Předně, pane Slámo, potratům nebráníme. Protestujeme proti nim, stavíme se proti potratům, ale nebráníme jim. Alespoň v České republice mi není znám případ, kdy by kdokoliv bránil provedení potratu. Ano, jsou mi známy případy protestů proti potratům, ale bránění, to vážně ne!

Pokud se podíváme na problematiku potratů hlouběji, je třeba si uvědomit, že součástí Desatera je i přikázání nezabiješ. Již okamžikem početí pak věříme, že nově vyvíjející se človíček, byť nemá rozum, nemá vyvinutý mozek, má již duši. A pak je prostě již člověkem, ač tak nevypadá. A pokud přijímáme že i lidský zárodek je již člověkem, pak i z hlediska morálního nemá ani matka právo zabít člověka – své dítě.

Jistě, že si lidé uvědomují rizika traumat, kterým může být nechtěné dítě vystaveno, ale ani podobné riziko nemá větší váhu, než právo člověka na život. Krom toho, již v jedné z předešlých otázek, kde jste se zabýval otázkou lidské sexuality, jsem naznačoval, že právě sexuální chování člověka by mělo být podrobeno vlastní zodpovědnosti a autokontrole. I v sexualitě totiž platí, že by se člověk měl chovat zodpovědně. Krom toho, je-li dítě opravdu tolik nechtěné, má rodička možnost poskytnout toto dítě k adopci. Bezdětných párů, které by chtěly vychovávat dítě, je, Bohudík, dosud dost.

I tak otázku potratů nepovažuji za, z mé strany, dostatečně zodpovězenou. Jde o problematiku velmi složitou, která by snesla podstatně více, než několik málo dostavců blogu. Ale můžete tuto odpověď brát i jako námět k úvahám.

Pane Slámo, zodpověděl jsem dle svého nejlepšího vědomí a svědomí druhou desítku Vašich dotazů. Budou-li následovat další odpovědi, to sám nevím. Rád bych.