My křesťané se přiznáváme ….

I když nejsem nikým zmocněn a uzurpuji si tedy postavení samozvaného mluvčího, dovolte, abych se jménem křesťanů přiznal ke všem těm špatnostem, na nichž křesťanství stojí, jak správně odhalil v mnoha svých článcích kolega bloger Jaromír Petřík, především pak ve svém posledním článku zveřejněném na zdejším blogu včera, na den památky sv. Terezie od Dítěte Ježíše, tj. 1.října L. P. 2013, a pak i v následné, z jeho strany investigativně vedené, diskusi.

Pan Jaromír Petřík k našemu velkému úžasu a zděšení odhalil pečlivě utajované tajemství skutečných křesťanských hodnot, jakými jsou především církevní restituce, adorace vrahů, bratrů Mašínů, zákazy potratů a antikoncepce a celou řadu dalších špatností.

Ano, pane Petříku, jsme zahanbeni a naše snahy o světovládu (kterou tedy vy nám nepřipisujete, ale pro jistotu se k ní přiznáváme též) jsou zcela zhaceny.

Správně jste přišel na to, že již dva tisíce let křesťané neusilují o nic jiného, než o prosazení církevních restitucí, které bude krvavě platit několik generací českého národa (tuto repliku jsem si půjčil zase jinde, ale možná bych ji dohledal i u Vás, pane Petříku), dokonce jsme se kvůli tomu neváhali skrze našeho papeže Pia XII. spojit s Hitlerem a abychom tuto naši snahu o okradení českého národa zakamuflovali, neváhali jsme obětovat desetitisíce, ba dokonce statisíce našich spolubratří, které jsme vydali nacistům k otrocké práci a zplynování v koncentračních táborech. O našich starších bratřích, příslušnících židovského národa, raději nemluvě. Je jen otázkou času, kdy člověk s Vaším přehledem a schopnostmi dedukce přijde na to, že onen smrtící plyn Zyklon-B, používaný při těchto zločinech, byl potají vyráběn v tajných komnatách papežského paláce ve Vatikánu. I proto se raději přiznáváme dopředu i k tomuto ohavnému zločinu.

Téměř celé dva tisíce let jsme my, křesťané, marně hledali nějaké odpudivé a odporné vrahy, nejlépe loupežné, které bychom mohli, jako jednu ze svých základních hodnot, adorovat. Již v šestém století jsme to zkusili s burgundským králem Zikmundem, který nechal zavraždit vlastního syna, ale nebylo to ono. Zikmund, k našemu zděšení, svého činu poté upřímně litoval, žádal o odpuštění, polepšil se a dokonce zemřel mučednickou smrtí, ale co jsme mohli dělat, mašinérie jeho kultu se již rozjela, a tak jsme se na dlouhá staletí museli spokojit jen s vrahem napraveným, svého činu litujícím. Správně na tuto ohavnost a tento náš zločin poukázal nebohý pan Viktor Vereš, kterého nakonec na brutální nátlak křesťanů, bezpochyby ve strachu o svůj holý život, musela administrace tohoto blogu zabanovat.

Počátkem století patnáctého nám však kynula další naděje. Objevil se další vrah, tentokrát již opravdu loupežný a dokonce masový. Naše naděje však brzy uhasly, když se ukázalo, že tento zločinec, Jan Žižka, řečený z Trocnova, je již adorován jinou skupinou. Nakonec se ukázalo, že jsme udělali velmi dobře, protože jeho kult převzal v masovém měřítku i režim, nazývaný komunistický, s nímž křesťané, pro jeho mírumilovnost, lidumilnost, shovívavost a laskavost, pro jeho spravedlivost a rovnost v přístupu ke všem lidem, nechtěli mít nic společného. Dodnes tito milí a dobří lidé Jana Žižku uctívají a blahořečí, přestože se mu ještě nepodařilo zasadit křesťanům a potažmo katolíkům smrtelnou ránu. Občas na něj zavzpomínají i u hrobu velikána svého láskyplného hnutí, Klementa Gottwalda.

Až konečně přišel někdo, koho jsme adorovat mohli. Po naší spolupráci s nacisty, kterou jsme dodnes poměrně úspěšně tajili, byť se místy drobná odhalení objevovala (například vynikající a zcela přesná kniha Hitlerův papež, kterou teprve na další brutální nátlak, hrozbu útrpným právem a ohnivou komorou renomovaní britští historici označili za nesmysl a předkládané důkazy označili za falza), se oko nás, křesťanů a především katolíků (evangelíci a jiní bratři a sestry v Kristu ráčí odpustit, ale tuto zásluhu bych si dovolil uzurpovat pro nás, katolíky), zaměřilo na děsivé zločiny bratrů Mašínů. Ano, to konečně byli ti praví, které nebude nikdo jiný, krom nás, katolíků, adorovat. Rozhlásili jsme tedy smyšlenky, že snad měli být bratři Mašínové pronásledováni a že měli tudíž strach o svůj život, abychom ospravedlnili jejich činy. Vymysleli jsme si i to, že se již krátce po únoru 1948 pokusili nelegálně překročit hranice tehdejší ČSR a že po jejich propuštění z fešáckého vězení v Nápravném pracovním táboře v roce 1951 opět zatoužili uprchnout, neboť jejich otec byl v protinacistickém odboji za nekomunisty. Zfalšovali jsme, prostřednictvím svého nastrčeného katolického aktivisty, Daniela Hermana, dosazeného na místo šéfa ÚSTR, dokumenty a důkazy a vypustili jsme do světa zprávu o tom, že skupina kolem bratří Mašínů jednala v touze zajistit si prostředky k útěku za hranice. Jejich pohnutky však byly jiné. Byly totiž přesně takové, jak ukazoval výborný československý seriál ze sedmdesátých let minulého století, 30 případů majora Zemana ve svém osmém díle nazvaném Strach. Ano, bratrům Mašínům šlo, a tady dodávám, že na přímý příkaz Vatikánu, jen o loupežné vraždění a teprve, když se jim vraždy zdařily, nastoupily další síly, které jim pomohly k útěku do Západního Berlína. Celý rok 1952 zněly zdmi vatikánských paláců údery kovářských kladiv, hřmot rašplí a celá řada dalších skřípavých a kovově dunivých zvuků, jak byly broušeny, ostřeny a překovávány halapartny Švýcarské gardy. Bratři Mašínové, pro naplnění legendy a pro možnost jejich adorace, o níž křesťanství marně usilovalo přes devatenáct století, nesměli zahynout, museli se nějak dostat na západ.

Podařilo se a my jsme konečně měli své modly. Konečně jsme se mohli klanět loupežným vrahům, když nám nadějnějšího a mnohem lepšího adepta, Jana Žižku, vyfoukli jiní.

Abychom však našemu pokrytectví dali volný průchod, museli jsme si najít nějakou záležitost, dostatečně odpudivou ve svém odmítání. A nalezli jsme. Proto tolik brojíme proti potratům, abychom, když adorujeme a oslavujeme loupežné vrahy (a to nevíte, že třeba hlava katolické církve musí každé ráno třikrát odříkat: „Sláva vám, bratři Mašínové, je dobře, že jste vraždili, chválím vás za to, obdivuji vás za to a stydím se, že jsem sám žádnou loupežnou vraždu nikdy nespáchal“ a to jednou v češtině, jednou v latině a jednou ve svém rodném jazyce), měli aspoň nějakou jakobyzásluhu na ochraně lidského života. A tak, ve své obludné zvrácenosti, chceme ženám přikazovat, že si musí ponechat počaté dítě, i když se jim to zrovna nehodí, neboť pro nás lidská svoboda nic neznamená a chceme hlavně nové dušičky a nové ovečky, jak v jiné diskusi trefně jeden z diskutérů odhalil. O lidský život nám, křesťanům, totiž vůbec nejde, jde nám jen o nové ovce, které se spolu s námi jednou budou klanět loupežným vrahům, abychom konečně dosáhli vrcholu našich životů.

Zvráceně tvrdíme, že počatý zárodek je pro nás člověkem, byť nevíme, zda se z něj člověk vůbec vyvine. Nikde nemáme důkaz, že z vaginy po devíti měsících těhotenství nevyjede třeba traktor, ale to nám nevadí a úzkostlivě lpíme na tom, že člověk je člověkem již okamžikem početí. Nebudu zastírat, jsme hnáni též touhou po nových, ještě masovějších loupežných vrazích, které bychom mohli adorovat, kdyby se nakonec objevil někdo, kdo na naše lži poukáže. Každým potratem je tato naděje menší. Proto proti nim tolik brojíme. Nejde nám totiž vůbec o právo na život, ale jen a výhradně o to, mít nové vrahy k adoraci.

Váš článek, pane Petříku, nám však s definitivní platností zatnul tipec a jsme naprosto odkecaní. Po včerejšku si již nikde neškrtneme. Zcela reálně uvažujeme, že zboříme kostely a najdeme si něco jiného, kde bychom mohli své zvrácené choutky zrealizovat.

Pane Petříku, tímto se přiznáváme jako křesťané ke všem ohavnostem, včetně těch, o nichž ještě nevíte, na něž jste ještě nepřišel, které jste dosud nevydedukoval. Doufám, že Vám toto přiznání bude stačit a vy už konečně dáte pokoj a přestanete lhát, urážet, pomlouvat a poštvávat lidi vzájemně proti sobě.

Jiří Oulický

PS: podotýkám, že tento článek jsem psal zcela svobodně, bez pistole u hlavy, ve zcela střízlivém stavu, bez jakékoliv diagnózy nějakého psychického onemocnění a že jsem si plně vědom všech důsledků, které mohou pro mě i pro mé bratry a sestry v Kristu z tohoto přiznání plynout.

Vám, drazí bratři a sestry se pak omlouvám, že jsem tyto přísně utajované skutečnosti vůbec zveřejnil a navíc mluvil i vašim jménem a i za vás se přiznal. Jednou to ale přijít muselo a důkazy páně Petříka byly tak důkladné a neprůstřelné, že již více zapírat nešlo.

Váš

Jiří