Dopis Jana Buly sestře

Doslovný přepis dopisu psaného z cely smrti den před popravou Janem Bulou své sestře. Dopis je veřejně přístupný na stránkách Biskupství brněnského

Jihlava 19.5.1952

Drahý švagře, sestro a všichni!

Nebylo mi dopřáno rozloučit se s Vámi osobně a proto používám této příležitosti, abych se s Vámi rozloučil. A píši tak, jak osttním. Jakobych odjížděl někam do vzdálené země, odkud vím, že se nevrátím. Naposled zamávám šátkem a říkám poslední s Bohem.

První s kým se shledám, a na které shledání se těším, je tatínek. Zároveň s ním bude to strýček Karel a babička sčkem. A snad to je stejný osud jako při strýčkovi Karlovi, který když zemřel, ty sestřičko, začalas teprve mluvi. Snad i teď promluví Mařenka.

Můj hrob bude neznámý. Vzpomínejte na mne při tatínkovi. Zůstal jsem Vám v mnohém dlužníkem. Budu Vám to hledět nahradit jinak.

Kéž Vás Bůh sílí a potěší! Věřím v jeho dobrotu i v jeho spravedlnost! Věřte také a pevně.

Kéž Ti malí, kterým jsem byl kmotrem, vyrostou v takové, jak v ně vkládáte své naděje. Kéž jsou Vaší chloubou i .

Buďte radostí i posilou mamince i sobě navzájem. Vyřiďte pozdrav mým kmotříčkům, tetičce v třebíči a vůbec všemnámým, na něž bych nestačil popsat všechno, abych je vyjmenoval.

Ještě jeden pozdrav statečné mamince, bratříčkovi a švagrové v Lukově.

Na všechny Vás jsem mnoho myslel, za všechny se modlil. Bůh Vás opatruj.

Loučím se s Vími, všechny Vás v duchu líbám a Vám žehnám

Jan Bula