Má se rodinám jen pomáhat nebo i oceňovat to, čím do společnosti přispívají? Je snaha o nediskriminaci těch, kteří bez druhého rodiče vychovávají svoje děti, v rozporu s oceněním investic do stability soužití manželů?
Zdá se, že ti, kteří opakovaně volají po zrušení slevy na manžela/manželku zapomněli, na to, že sleva nahradila společné zdanění manželů. Tam, kde je zavedeno společné zdanění manželů, je chápáno jako výraz zájmu státu na stabilitě soužití a její ocenění. V naší rodinné politice je sleva na manžela/manželku jedním z mála opatření tohoto druhu a je velmi smutné, že si stát tak málo váží stabilních soužití.
„Sleva na nepracující manželku“, jak praví zlí jazykové, prý motivuje k nezaměstnanosti. Přitom je prokazatelné, že slevu uplatňují z 88% rodiny s malými dětmi. Pokud mají být pečující rodiče (ve většině případů matky) ekonomicky tlačeni k profesní aktivitě, kam se potom ztratil princip svobodné volby, který je jedním ze základních principů rodinné politiky? Je výchovná péče jen soukromým koníčkem nebo výsadou rodičů a společenským zájmem?
Navrhovatelé zrušení slevy nevědí, že se nástupem do zaměstnání o tuto slevu nepřichází, protože na tuto slevu má nárok každý zaměstnaný? Jde jim tedy jen o to, aby ji ženy, které se starají plně o výchovu dítěte, neměly „zadarmo“?
Ceníme si tak málo neplacené práce pro rodinu, že sneseme formulace typu „muž s nepracující ženou v domácnosti“? Copak výchova dětí a péče o rodinu není práce?
