Přivést na svět tolik dětí, kolik bychom si přáli

Politici se nemají na co vymlouvat, když krčí rameny nad některými palčivými otázkami. Mám na mysli demografický problém. Po ruce mají velmi zajímavá čísla nejnovější Zprávy o rodině. Ano, stárneme. Proč?

Fakta ukazují, že se rodí (už zase) mnohem méně dětí, než bychom potřebovali. O to je smutnější ale je, že by to tak vůbec nemuselo být. Proč musí 58 % párů s jedním dítětem uvádět, že má méně dětí než by si přálo? Dělá někdo něco pro 18 % párů se dvěma dětmi, které by chtěly dětí víc? A to není všechno. Podle výzkumů RILSA by sedm z deseti dotázaných bezdětných chtělo mít dítě či děti. Hodnota dobré rodiny totiž převyšuje ve všech evropských zemích, Českou republiku nevyjímaje, hodnotu práce a volného času.

Co brání lidem mít děti, které by si přáli?

Založit rodinu nebo přivést na svět tolik dětí, kolik bychom si přáli, předpokládá nejen dostatečné materiální podmínky, ale i kvalitní vztahy mezi budoucími rodiči. Opatření rodinné politiky se sice soustřeďují téměř výlučně na materiální opatření, ale podle mého názoru nedostatečně. Pokud má bezdětný jednotlivci mladší 65 let čistý roční příjem na hlavu 150 % příjmu domácnosti a průměrného příjmu domácností dosahuje pouze dvojice dospělých s jedním dítětem, mělo by se s tím něco dělat. Z těch, kteří průměrného příjmu nedosahují je na tom (překvapivě) nejlépe dvojice seniorů následovaná jednotlivě žijícím seniorem. Nejhůře jsou na tom úplné rodiny se třemi a více dětmi a samoživitelé, kteří dosahují maximálně 70 % průměrného příjmu.

Partnerský vztah má sice vysokou společenskou hodnotu, ale rozhodující je jeho kvalita. 

Ale to zdaleka není všechno. Nejzávažnější je rozpad soužití rodičovského páru. A přitom je známo, že vlivem rozpadu či rozvodu se nenarodí plánovaný počet dětí a rodina stojí stát mnohem více peněz. Kdo bere v úvahu, že rozvod rodičů postihne ročně 20 444 dětí? A to je jen zhruba polovina párů, které mají spolu problém. Zbytek se nerozchází proto, že se obává dopadů na děti nebo na svoji ekonomickou situaci. Nejde o odstranění krizí, ale o to, aby neohrožovaly soužití. Je prokázáno, že vážné riziko rozchodu či rozvodu hrozilo v každé čtvrté rodině s jedním či dvěma dětmi a každé páté rodině s více dětmi či rodiny rekonstituované. Náročnějším obdobím je pro partnerský vztah předškolní věk dětí a raný školní věk.

Není se na co vymlouvat. Dostupná data potvrzují to, po čem volají psychologové a ti, kteří s rodinami pracují: dobrý vztah není náhoda, ale vyžaduje poctivou „údržbu“. Kdo z politiků se těmto opatřením začne systematicky věnovat?