Právo na informace ano, ale jen pro vyvolené (zvolené).

V minulých dnech jsem požádal s odkazem na zákon č. 106/1999Sb o poskytnutí informací k dvěma aktuálním „kauzám“ na Praze 2. 

Radnice poskytla nemalý peníz za produkt resp. službu, jejichž účel a smysl mi připadají z hlediska hospodárného nakládání s finančními prostředky naší městské části velmi sporné.

Zdálo by se, že na pár jednoduchých dotazů přijde stručná a jasná odpověď. Nikoli na Praze 2.  Na celkem čtrnácti (!) stranách se mi dostalo lekce, jak je třeba formálně postupovat, aby mohla být moje žádost vůbec vzata v potaz. Budiž, postupy by se měly dodržovat, ale v tomto konkrétním případě by stačily tak dvě nebo tři vysvětlující věty, abych pochopil, jakým způsobem je třeba žádost upřesnit. Že by odbor majetku zrovna neměl co na práci?

V onom právním elaborátu však byla přece jen jedna informace velmi zásadního charakteru. Byl jsem totiž postaven před rozhodnutí, jestli budu informace požadovat jako člen zastupitelstva anebo „běžný občan“. Citace:  „Upozorňujeme, že údaje, které lze zastupiteli poskytnout na základě zákona č. 131/2000 Sb., hlavním městě Praze, nemusí být vždy běžně poskytnutelné komukoli podle InfZ. Právo zastupitele na informace může být širší než právo na informace „běžného“ žadatele. Při plnění povinnosti dle § 5 odst. 3 InfZ je povinný subjekt povinen k tomu přihlédnout a podle povahy informace je tedy možné, že informaci nebude možné zveřejnit, příp. bude možné ji zveřejnit pouze částečně…..

Jakže jsem tohle své politicko-občanské dilema vyřešil? Velmi jednoduše. Podal jsem v obou případech dvě zcela totožné žádosti: jako zastupitel a jako běžný občan. No a uvidím, co všechno nesmí spatřit nejen oko „běžného“ žadatele, ale i celé veřejnosti. Tož, vítejte na Praze 2!