Na tento kratky a prosty pribeh jsem narazila nedavno, a zaujal me svou hlubokou pravdou, na kterou tak casto zapominame...
Skupina byvalych studentu se sesla, aby navstivila sveho stareho univerzitniho profesora. Behem odpoledne, zprvu vesely rozhovor se pomalu zmenil ve stiznosti na zatez v zamestnani i v zivote. Stary profesor nabidl vsem kavu, odesel do kuchyne a vratil se s velkou konvici kavy a tacem plnym ruznych salku: porcelanovych, plastikovych, sklenenych i kristalovych. Nektere vypadaly uplne obycejne, nektere velmi draze, a nektere vyjimecne originalne. Pan profesor sve byvale zaky vybidl, ay si vybrali salek a nalili kavu.
Kdyz meli vsichni studenti vybrane hrnky s kavou ve svych rukach, profesor jim rekl:
"Jestli jste si vsimli, vybrali jste si ty nejhezci a nejdrazsi hrnky, a ty obycejnejsi jste nechali na tace. I kdyz je samozrejme prirozene, ze pro sebe chcete jen to nejlepsi, to je hlavni pricina vasich problemu i vaseho stresu.
Co jste ve skutecnosti opravdu chteli, to byla kava, ne hrnicek, ale podvedome jste sahli po tech nejlepsich hrniccich a dokonce jste se podivali, jake hrnicky si vybrali ti ostatni.
Premyslejte o tom: Zivot je kava, a zamestnani, penize a spolecenske postaveni jsou hrnicky. Jsou to jen nastroje, ktere kvalitu zivota nemeni. Obcas, kdyz se zamerime na hrnicek, zapominame si vychutnat kavu, ktera nam byla pridelena... Takze - nenechte hrnicky, aby ridily vas zivot, ale soustredte se radeji hlavne na tu kavu."
Pribeh publikovala Dr. Divya Singhal z Indie
Shodou okolnosti mi tento pribeh pripomenul jiny, ktery je inspirovan mym profesorem filosofie. Ten by mel byt na rade priste...
:-)
