Koho by na podzim před sedmi lety napadlo, že nástupce prezidenta George W. Bushe se bude jmenovat Barack Hussein Obama? A když jsme s manželem jeho jméno slyšeli poprvé v roce 2004 v souvislosti s jeho možnou kandidaturou, samotná představa nás již ani tak nešokovala jako spíše pobavila. A dnes se již nebavíme, dnes očekáváme Obamovo vítězství téměř s jistotou.
Bez ohledu na stranickou příslušnost či výběr kandidáta, naše pocity se neliší od většiny Američanů. Předpokládáme, že demokratický kandidát vyhraje, i když možná s menším náskokem, než se v médiích předpovídalo minulý týden, neboť i v těchto volbách se jistě do určité míry projeví "Bradley effect" - situace, kdy určitá část bílých voličů v průzkumech veřejného mínění sama sebe označí jako nerozhodnutou či volící pro kandidáta jiné rasy, ale nakonec bude volit pro bílého kandidáta.
Posledních několik týdnů bylo opravdu zajímavých. Kromě televizních debat kandidátů na úřad prezidenta, americký volič byl bez oddechu bombardován informacemi, analýzami a jinými moudry tisíců odborníků, takže se logicky cítí psychicky vyčerpán, zejména pokud žije v jednom ze států, kde se konečný výsledek voleb stále nikdo netroufne předpovědět. Obě strany bojují o každý hlas až s neuveritelnou zarputilostí, ale na druhou stranu jsem zpozorovala několik zajímavých úkazů, u kterých jsem se i trošku podivila, a hlavně pobavila.
Minulý týden jsem se zaregistrovala na Internetu, že se zúčastním shromáždění v Columbii ve státě Missouri, na kterém vystoupil se svým projevem Barack Obama. S tím, že budu okamžitě bombardována e-maily od demokratů s žádostí o můj hlas i finanční příspěvky, jsem samozřejmě počítala, ale stejné bombardování, ať již do objemu či naléhavosti ze strany republikánů, mě docela pobavilo. Ani bych nemusela pracovat několik let jako manažer v reklamě, abych věděla, která bije. Naše nepřátelské tábory si navzájem prodávají informace o voličích, bude to napínavé, vždyť vyhrát může jen jeden...
Samotné shromáždění bylo vážně zajímavou zkušeností. Ocitla jsem se i se svými přáteli uprostřed davu asi 40,000 lidí, z nichž nejméně polovina byla mladí lidé do 30 let a určitě více než 95% byli běloši, i když jsem zahlédla i jiné rasy a národnosti. Několik hodin před začátkem shromáždění jsme stáli v dlouhé frontě, vinoucí se okolo celé univerzity, a i přes dlouhé čekání zde vládl klid a celkem dobrá nálada. O trochu zábavy navíc se postaral hlouček asi pěti studentů, kteří kolem nás procházeli s velkými nápisy McCain - Palin, a začali si nás dobírat, že stojíme ve frontě na podporu. Vzhledem k tomu, že to čekající brali s humorem a nadhledem, a jejich odpovědí byl povětšinou dotaz, kdopak živí je, přestalo to chlapce po chvíli bavit a zmizeli.
Samotný Obama se ovšem opět ukázal jako zručný a zkušený řečník, který se ve svém projevu dotkl témat, která voliče opravdu zajímají. Dokázal zaujmout nejen mládež, ale nadchnout i velké množství starších lidí, kteří kolem nás nadšeně pokřikovali a tleskali, i když popravdě řečeno, neřekl nic, co bychom od něj již neslyšeli z médií v předcházejících týdnech. Ve velmi zajímavé části svého projevu ale zdůraznil osobní odpovědnost každého občana ke svému životu s upozorněním, že velkou část jeho problémů za nikoho žádná vláda řešit nemůže a nebude.
Na Sarah Palin jsem byla v pondělí zvědavá možná ještě o něco víc než na Obamu. Na jejím shromáždění se sešlo podle mého odhadu o něco méně lidí, ale nálada přítomných byla velmi optimistická. Country zpěvák Hank Williams Jr. byl příjemným úvodem jejího vystoupení, při kterém jí to velmi slušelo, a i ona dokázala svým pozitivním a optimistickým proslovem nadchnout naši převážně konzervativní oblast. Vzhledem k tomu, že těsně před volbami je stát Missouri rozdělen přesně na 49%-49% mezi Obamou a McCainem, a že v celé historii voleb pouze jednou volil jinak než pro vítěze, domnívám se, že čekání na výsledky bude docela zajímavé.
Z pozice pragmatického občana amerického středozápadu je volba Baracka Obamy logická z několika následujících důvodů:
- vyjádření nesouhlasu s Bushovou domácí i zahraniční politikou posledních osmi let
- vyjádření nesouhlasu k nezodpovědným praktikám finančníků na Wall Street, vedoucí k finanční krizi
- vyjádření nesouhlasu s tím, že viníci krize nebyli a nejsou potrestáni
- vyjádření nesouhlasu k zhoršující se ekonomické situaci v USA, zejména k pomalu rostoucí nezaměstnanosti a zároveň snižování hodnot nemovitostí
- vyjádření obav z budoucnosti
- přiznání, že "Maverick" McCain dle vlastních slov musí prosazovat své názory nejen proti vlastním straníkům, ale v případe úspěchu i proti většinově demokratickému kongresu, což povážlivé snižuje jeho schopnost prosazení nějakých výrazných změn ve Washingtonu
- ocenění výborně vedené kampaně ze strany Barracka Obamy a demokratů, kteří dokázali probudit zájem a nadšení u miliónů mladých lidí
- víra v demokracii a v pozitivní změny pro "střední třídu"
Zvolení Obamy by navíc paradoxně mohlo pomoci republikánům se probrat z určité apatie a začít pracovat sami na sobě, pokud nechtějí hrát i v budoucnosti druhé housle. Škody, které napáchal prezident Bush i ve vlastní straně jsou větší, než s na první pohled zdá. Vždyť se na žádost vlastních straníků v posledních dnech vyhýbá i tomu, aby se ukazoval na veřejnosti, v souladu s průzkumem veřejného mínění, kde se jeho obliba v současnosti pohybuje okolo 26%. Nezávislý volič nemá rád pocit, že jeho jediné dvě volby jsou elitářství nebo socialismus, ale když k tomuto závěru dochází i plno řadových republikánů, není to dobré znamení.
Nikdo nedokáže s určitostí odhadnout předem, jaký bude Barack Obama prezident, a jaké to bude mít následky pro zbytek světa, který jeho zvolení očekává převážně s nadšením. Z některých jeho projevů se dá vytušit, že by rád přesunul válku z Iráku do Afghánistánu a přestal dotovat irácký rozvoj. Pokud se tak stane, přispěje to ke zlepšení situace v dané oblasti, nebo spíše k narušení stability? Obama také hovoří o vládní podpoře firmám, které přestanou posílat práci do zahraničí. Můžeme očekávat hromadné přesuny výroby z Asie i Evropy zpět do USA? Při dostatečných daňových úlevách by to bylo částečně reálné, zejména v oblastech, kde se již tak stále zvyšují náklady na dopravu spolu se zvyšováním mezd místních obyvatel. Dalším bodem bude snaha o nezávislost v otázkách energie, která by nepříjemně zasáhla naše zahraniční dodavatele. Problém amerického voliče je ale hlubší. Ze zkušenosti totiž ví, že pokud USA nebude pomáhat mnohým zemím s rozvojem, výrobou a odbytem, nakonec za to zaplatí jinou formou, ať už finanční výpomocí nebo možnou válkou.
Netvrdím, že se s určitostí stane to, co nám Obama ve svých projevech předkládá. Současná situace napovídá, že se bude muset jít spíše zlatou střední cestou, některé projekty se uskuteční nebo upraví, některé se odsunou, některé zaniknou. Očekávat zázrak a vyřešení všech domácích i světových problémů s příchodem nového prezidenta je hodně naivní a hloupé. A požadovat právo občanů jiných států, aby mohli volit amerického prezidenta, jak se poslední dobou občas děje, je ještě více postavené na hlavu. Dovedete si představit ten křik, kdyby chtěli Američané volit ve Francii, Německu, Rusku nebo Číně?
Američané si dnes zvolí svého nového prezidenta sobecky, ale i podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jako všude jinde. Dobře vědí, že je určitá část světa nemá ráda, ale také vědí, že tomu tak v menším či větším měřítku bude i nadále stejně tak, jako pro jiné části jsou a nadále budou symbolem demokracie a snu o naději na lepší život. A to je stále mnohem víc, než se dá říct o většině jiných zemí.
