Zajímá vás, kdo, jak a proč zavinil současnou krizi v USA, která se proplížila, tiše a nelítostně jako rakovina, do ekonomik mnoha dalších zemí? A udivuje vás zároveň skutečnost, že i když se obecně dává vina "chamtivosti a nenasytnosti bohatých", žádní konkrétní viníci nejsou a zřejmě ani nebudou hnáni k zodpovědnosti?
K přičíně a začátku celé současné situace se musíme vrátit zpátky do devadesátých let minulého století. Nejdříve si ale musíme uvědomit, že fungování volného trhu je v západních zemích již dávno pouhá utopie. Politická a sociální rozhodnutí vlády, prováděná různými ekonomickými instrumenty, zasahují do volného trhu a vytváří nepřirozené prostředí, ve kterém subjekty, jako jsou firmy, banky, spotřebitelé či investoři, reagují tržné na základě informací, které jim trh poskytuje. Pokud jsou zásahy mírné a jsou prováděny pouze na krátká období, aby zmírnily přílišné výkyvy v trhu a zároveň mírně stimulovaly ekonomiku k dalšímu růstu, je to naprosto v pořádku, nebot k tomu jsou tyto instrumenty určeny. Pokud jsou ale instrumenty používány špatně a tím pádem jsou informace trhu dlouhodobé chybné, je to průšvih....
Začátek dnešního problému najdeme v devadesátých letech, tedy ještě za prezidenta Clintona. Celková ekonomická situace v té době vypadala poměrně dobře, a tak se začal ve větším měřítku realizovat plán, jak zajistit, aby více etnických menšin, svobodných žen a celkově chudších obyvatel mohlo nakoupit své vlastní nemovitosti. "Reinvestment Community Act" (CRA) například nařizoval bankám investovat v místě svých lokalit, firmy jako Fredie Mac a Fannie Mae zajišťovaly nákup hypoték od bank, a vzhledem k tomu, že jsou sponzorované přímo vládou, jejich samotná existence zajišťovala bankám návratnost hypoték i v případě, že samotní dlužníci by byli nesolvetni. Jen Fredie Mac a Fannie Mae pouze svou přítomností dokázaly nalákat do trhu s hypotékami zdroje, které by se ve funkčním volném trhu uplatnily jinde. K doplnění celého obrázku je potřeba připomenout, že v té době organizátoři CRA začaly kontrolovat, aby banky v hypotékách nikoho nediskriminovaly, a to nejen na základě sexu či rasy, ale ani na základě příjmu či platební historie!
V této situaci se pro mnohé lidi, kteří by jinak díky svým nízkým nebo i žádným příjmům či historii neplatiče neměli šanci získat hypotéku, otevřely úplně nové možnosti. Ale korunu celé situaci nasadil Fed (centrální banka), který uměle snížil základní daňovou sazbu, a tím přilákal další kapitál a investory z celého světa. A tak se začátkem tohoto století naplno rozjel ambiciózní sociální program a nastaly zlaté časy nákupů a utrácení.
Banky, které byly zpočátku tlačeny do poskytování hypoték tzv. rizikovým občanům brzy zjistily, že v tomto prostředí rizikové půjčky nejsou vůbec rizikové, ale vysoce výdělečné! Velkou část hypoték mohly prodat Fredie Mac a Fannie May a podobným organizacím, zbytek zabalit do balíčků a hodit investorům z celého světa na Wall Street. V této situaci začaly nabízet více půjček a za výhodnějších podmínek, včetně hypoték s odloženou dobou splatnosti. A jak se více lidí dostávalo možnost úvěru, tím více rostly ceny nemovitostí. Jejich dlouhodobý růst, v některých oblastech několikanásobný, přesvědčil občany, investory, stavaře i banky, že tyto zlaté časy potrvají věčně. Občan, který si koupil dům, a to i bez velkých záruk vlastní solventnosti, se mohl otočit a téměř okamžitě požádat banku o další půjčku až do 130% hodnoty nemovitosti, a zapůjčené peníze utratit dle libosti - nové auto, plazmovou televizi, postavit bazén. Strmý nárůst cen nemovitostí zároveň utvrzoval v pocitu bezpečí, že lidé stále vlastní více než dluží.
Od rizikových skupin se tyto hypotéky dostaly postupně do všech vrstev obyvatelstva. Banky nabízely všem, kdo již nemovitost vlastnil, nové financování - nižší úrokovou sazbu a zároveň nemalé částky v hotovosti na ruku - rozdíl mezi výší úvěru a novou "tržní" cenou nemovitosti. Samozřejmě, že této nabídky využily další milióny občanů! Navíc se zde objevili i spekulanti, kteří v určitých oblastech nakupovali i přímo od stavitelů, kteří si samozřejmě také přišli na své, nové domy a ty po několika měsících prodali, každý s desetitisicovymi zisky. Na jižní Floridě, kde jsem v té době žila, byla situace naprosto šílená - ceny vyletěly tak vysoko, že i malý "mobil home", což je něco jako maringotka bez koleček, se klidně prodal za 250 tisíc dolarů. Obyčejný zděný domek, který před deseti lety stál okolo 80 tisíc, se v této době nedal pořídit za méně než 350 tisíc, jen pro srovnání. Na druhou stranu, banka vám klidně na ten domek půjčila, aniž by nějak zkoumala výši vašich příjmů či schopnost splácet. Jen jste si museli pospíšit - nápis "Na prodej" byl před domem často jen několik hodin - a dům byl prodán.
Tato šílená situace samozřejmě nemohla pokračovat donekonečna a uměle vytvořená bublina musela nakonec prasknout. S Pandořinu skříňkou, kterou Bill Clinton vykopal a George Bush otevřel, se budeme potýkat ještě asi hodně dlouho, neboť dalším pumpováním peněz do "černé díry" a dalšími zásahy do trhu, jako jsou záchrany prodělečných podniků či převodem bank do státního vlastnictví, pokračujeme jen v udržování pokřiveného tržního prostředí. A pokřivené tržní prostředí bylo hlavní příčinou, proč drtivá většina subjektů nebyla schopná jednat realisticky v období před krizí.
Krizi tedy nezpůsobila nedokonalost trhu, ale naopak nepřirozené zásahy do trhu. Krizi nezpůsobili ani "nenasytné banky a chamtiví spekulanti", ti pouze využili situace k získání maximálních zisků, což je logické. Krizi zároveň ve skutečnosti nezpůsobily ani milióny Američanů, kteří si vzali hypotéky, které jim byli doslova vnucovány - ti pouze využili situace a na základě mylných informací celou situaci podcenili... Tito všichni se ale samozřejmě na krizi podíleli a dopomohli k tomu, že celá situace dosáhla takových rozměrů.
Na počátku vzniku prostředí, ve kterém došlo k celému tomu šílenství, stály vládou vytvořený a propagovaný program CRA, vládou podporované firmy Fredie Mac a Fannie Mae, a samozřejmě vládou řízený Fed. Krizi tedy jednoznačně způsobil Washington svým zasahováním do volného trhu a ambiciózním sociálním programem; tak ambiciózním, že při něm milióny občanů bohatly tak dlouho, až skončily ožebračeni!
Links:
http://en.wikipedia.org/wiki/Community_Reinvestment_Act
http://mises.org/story/2963
http://www.forbes.com/2008/07/18/fannie-freddie-regulation-oped-cx_yb_0718brook.html
"Meltdown" by Thomas E. Woods Jr.
