timto zasilam vsem sikovnym autorum i ctenarum a diskuterum, kteri jsou skutecnym korenim kazdeho blogu. Rada bych zalozila diskuzi o tom, jak je nebo naopak neni srovnatelny zivot Cechu a Americanu, zijicich primo v srdci v USA.
"When we remember we are all mad, the mysteries disappear and life stands explained." Mark Twain
Uvodni clanek je zrejme pro kazdeho ten nejtezsi, nebot se snazi racionalne vysvetlit tu zvlastni smesici touhy po vyjadreni sveho nazoru a obavy z toho, jak bude ostatnimi prijat. A tak jsem si vzala na pomoc klasika, ktery mi snad pomuze vyrovnat celkovou rovnovahu inteligence a blbosti, pokud se mi podari napsat nejaky nesmysl. Nehlede na to, ze je mi jeho styl humoru velice blizky, a prala bych si obcas mit ten jeho nadhled nad veci...
Poslednich par mesicu jsem zde byla nejen pilnym ctenarem, ale casto i horlivym ucastnikem zajimavych diskuzi. S lidmi jsem zacala diskutovat ve veku, kdy jsem byla schopna slozit dohromady prvni souvislou vetu, a od te doby me nic nezastavilo - no, mozna prechodne v puberte nejaky ten pohlavek. Docela me ale prekvapilo, jak mnoho diskutujicich ma silne vyhraneny nazor na ruzna temata soucasnosti, a ten si tvrde haji. Priznam se, ze ja jsem s obhajobou jedne pravdy trochu opatrnejsi - ovsem az na vyjimky, ktere potvrzuji pravidlo.
K zalozeni tohoto blogu me inspirovaly dve veci - pobidka ze strany jednoho z mych novych pratel, a zaroven spousty extremnich nazoru o USA v diskuzich. Pod pojmem extremni v tomto pripade myslim bud hlubokou nenavist nebo naopak bezbrehy obdiv. Ja osobne tyto pocity nemam ani v jednom pripade, a muj vztah k USA je daleko slozitejsi. Mym cilem zde neni ani obhajovat ci kritizovat zahranicni a domaci politiku americkeho prezidenta, na to jsou lide mnohem povolanejsi. Ani tu nechci ctenare nudit svymi pohledy na soucasnou ekonomickou situaci, nebot zatim mi nikdo o radu z Bileho domu nevolal, takze muj nazor neni pro budoucnost lidstva asi zase tak dulezity. Ale rada budu o techto i jinych vecech diskutovat s kazdym, kdo ma zajem. Zaroven bych se rada pokusila vam priblizit zivot obycejnych obcanu zijicich zde, uprostred Statu.
Marka Twaina a jeho knizni hrdiny Toma a Hucka zna snad kazde male dite. I ja jsem milovala cteni o dobrodruzstvich techto spravnych kluku uprostred divoke prirody. Kdyz jsem se pred 15 lety diky podivnostem osudu ve state Missouri ocitla, byla jsem prekvapena, jak malo a zaroven jak hodne to zde vypada v souladu s mymi predstavami. Vyrostla zde dve mohutna velkomesta St. Louis na vychodni a Kansas City na zapadni hranici, a kdesi uprostred se krci male, ale hlavni mestecko Jefferson City, jen kousek severne od nadhernych Ozarskych jezer a nekonecne rozlechlych lesu Marka Twaina, se svymi tajuplnymi jeskynemi a spoustou divoke zvere. Zde jsem nasla svuj druhy domov, nebot ten prvni mam stale na severu Cech.
Imigrace a rozpolcenost duse cloveka by bylo tema na nejmene jeden clanek, ale podle meho nazoru trva mnoho let, nez se clovek szije s novou zemi. Behem prvnich let jsem se v noci budila, protoze jsem dostala chut treba na rakvicky se slehackou, nebo se mi zdalo o mistech z meho detstvi.. Ale to jsem odbocila. Mam zde nyni rodinu, pratele, praci a jsem obklopena krajinou, ktera se v mnohem podoba te ceske. A nejen krajina, ale i jeji obyvatele, a o tech bych napsala vic priste.
Zaverem bych si dovolila parafrazovat vyse uvedeny citat Marka Twaina - Pokud si prizname sve vlastni blaznovstvi, bude nam pochopitelnejsi i blaznovstvi druhych...
