Také vás někdy napadá, co asi dělá úředník v takzvaných neúředních hodinách? Kdysi dávno jsem brala úřední a neúřední dny jako nevyhnutelné zlo, a ač mně připadaly zvláštní, nikdy jsem se nepídila po tom, proč jsou naše úřady přístupné veřejnosti jen některé dny či hodiny v týdnu. S příchodem demokracie jsem očekávala změnu - a nenastala. Mávla jsem jen rukou - já, občan, se přizpůsobím.
Ale - úřady jsou službou občanům, kterou si platíme z našich daní. Náš úředník, stejně jako politik, je zaměstnán občany, aby jim poskytoval službu. Určitě si zaslouží slušnou pracovní dobu i ocenění, ale jaké služby poskytuje v neúředních hodinách? Za co je vlastně daňovými poplatníky placen? Dokážu pochopit obecní úřady na venkově, vzhledem k nízké populaci se nevyplatí zaměstnávat úředníky na plný úvazek. Ale v krajských městech či Praze tento problém určitě nehrozí.
Možná mě jen rozmazlil pobyt v zahraničí, kde se úřaduje celou pracovní dobu, a ochotný úředník či úřednice jsou k dispozici celý den, pět dní v týdnu. Možná vidím problém tam, kde neexistuje, a ostatním lidem tato "zvláštnost" úřadů vůbec nevadí. Možná, že vše funguje úplně jinak, a já jen žiji v sladké nevědomosti...
Zatím se ale domnívám, že úředník by měl být k dispozici občanům celou pracovní dobu, každý den. Domnívám se také, že by měl poradit, pomoci a zejména ulehčit neznalému či nezkušenému člověku život, ne mu ho komplikovat. Soukromník by "úřednickým" přístupem k zákazníkovi rychle zbankrotoval.
Nemohu si pomoci, ale v současné době mi jsou neúřední dny záhadou, něco jako další div světa. Chtěla bych nakouknout a poodhalit to tajemství. Pracují tam skřítci jako v pohádce? Nebo úředník jen odpočívá po namáhavém dni styku s veřejností? Pracuje tam snad na tajném úkolu pro vládu, nebo mu začíná víkend ve středu v 18 hodin? Nebo snad musí vyplňovat formuláře vysvětlující naše žádosti a formuláře, či hraje na počítači karty a bloguje?
Ať je skutečnost jaká chce, úředník má mou úctu i obdiv, protože dokázal zamrznout kdesi v čase, prostoru a ve svém světě, nedotýkají se ho změny zřízení či politika té či oné vlády, nemá konkurenci a nemá se čeho obávat, a jeho vlastní zaměstnavatelé k němu přistupují s jakousi bázní a poslušností. Klobouk dolů, úřední šimle...
