Poslední dobou si pročítám články o různých finančních odškodněních za újmu na zdraví či dokonce za život dítěte i o tom, kolik člověk či společnost na dětech vydělá nebo prodělá. Četla jsem se zájmem i zanícené debaty o tom, zda děti mít nebo nemít. Co se týče druhých, to řešit nehodlám a nebudu, ale jako máma čtyř vlastních potomků jsem se zamyslela nad tím, kolik a co mé děti stály mně, a co jsem za to dostala zpátky.
Podle dostupných statistik, vychovat dítě od narození do 18 let mě stojí v USA okolo 250 tisíc dolarů a v Čechách přibližně 2 milióny korun. Samozřejmě, že pokud máte dětí více, náklady na každého z nich se trochu sníží, ale v mém případě se tak stalo jen minimálně vzhledem ke střídání jejich pohlaví a větším věkovým rozdílům. Takže můj účet za obohacení lidstva je okolo jednoho miliónu dolarů(!)
Ale to není všechno. Peníze jsou jen malá část ceny dítěte. Zaplatila jsem také svými problémy se zády po porodech, žlučníkovými kameny a celkem asi padesáti kilogramy živé váhy, které jsem postupně lehce nabrala a mnohem hůře shazovala. Za zmínku stojí i bezesné noci, strach na pohotovosti s drobečky v horečkách, nervy nadranc před operačním sálem, když na něm některé z nich bylo, i žaludeční nevolnost, když začaly řídit svá první auta. A nakonec bych přidala tisíce hodin strávených praním, vařením, žehlením, uklízením hraček, opravováním úkolů a fanděním na sportovních utkáních, školních besídkách a koncertech. Docela vysoká cena, že?
Možná, ale jen do té doby, než začnu vypočítávat, co jsem si za to vše "pořídila":
V první řadě jsem se stala svědkem zázraku lidského života a vývoje - narození, první úsměv, slovo, krok, první den školy, první úspěchy či zklamání, první lásky.
V druhé řadě jsem během let získala vzdělání v medicíně, psychologii, sociologii, kriminologii, komunikování, sexuální výchově a umění, jaké vám žádná škola na světě dát nemůže.
Dále jsem poznala lásku v té nejčistší podobě - v radostném úsměvu, v jejich očích, v upatlaných pusách a nekonečných objetích.
Prodloužila jsem si mládí stavěním z kostek, čtením pohádek, hraním na schovávanou, kouličkováním ve sněhu, falešným zpěvem dětských písniček, skákáním na trampolíně nebo chozením do kina na dětské filmy.
Mé děti mě naučily větší trpělivosti, více laskavosti a umění naslouchat druhým tak, abych je to já mohla zase je učit zpátky.
Zažila jsem znovuobjevování světa dětskýma očima - pozorováním mravenců, trháním polních kytiček a sbíráním kamenů, šimráním trávy na bosých chodidlech, pouštěním draků, foukáním bublin a počítáním hvězd.
Dostala jsem dárky, které nikde v obchodě nekoupíte - ručně malovaná srdíčka, milostná psaníčka, náramky a náhrdelníky ze syrových těstovin a jiných podivných surovin, a další výtvory, které mám schované v ložnici ve skříňce spolu s 15 albumy fotografií.
Zažila jsem radostná překvapení v podobě napůl rozlité kávy a připálených topinek do postele, vynikajících, i když rozteklých dortů k narozeninám, které jsme museli jíst lžicemi přímo z tácu, nebo neuměle uštrikované strakaté šály, které dodnes nosím každou zimu.
Stala jsem se několikrát hrdinkou dne - za ošetření rozbitých kolen a zatlačování boulí, za opravu hračky, za ušité šatičky na panenku, za vyhnání bubáků pod postelí nebo za výměnu duše u kola.
Prožila jsem sobotní večery hraním her a vyprávěním strašidelných historek tak dlouho, až jsme se všichni hrozně báli a nakonec spali v mé posteli s rozsvíceným světlem celou noc.
Zažila jsem nedělní rána, kdy jsme se šimrali pod dekou a smáli se, až jsme nemohli popadnout dech.
Učila jsem se s nimi milovat život a plakat nad ztrátou blízkých lidí, ať už to byli naši příbuzní nebo kamarádi.
Musela jsem občas být i přísná a důsledná, a ony mi za to časem poděkovaly.
Potkalo a potkává nás štěstí i ztráty, radost i smutek, smích a pláč, prostě život.
Za dosavadních víc než dvacet let mého života s nimi zaplatím okolo miliónu dolarů. Někomu se to může zdát hodně peněz, o které jsem zchudla, ale já jsem přesvědčená, že patřím k těm nejbohatším lidem na světě....
Přeji všem krásný a pohodový víkend!
