Na blogu IDnes se objevil článek "Jsem pedofil. No a co?" od blogera Františka Flarnytryla, ve kterém popisuje svůj příběh - příběh člověka, kterého vzrušují malé holčičky. Autor nabízí pohled do svého rozpolceného soukromí i do svých citů a představ, a v závěru žádá o pochopení, že v žádném případě není odpadem společnosti.
Za sebe mohu klidně říct, že ho v žádném případě nepovažují za nic horšího než psychicky nemocného člověka. Pro takového člověka dokážu mít pochopení i lidský soucit, a kdyby nám autor popisoval, jak aktivně vyhledává léčbu, chodí nebo se snaží chodit na terapie a vyhýbá se rizikovým situacím, tedy zejména trávením času mezi dětmi a hlavně pobýváním s nimi o samotě, z celého srdce bych si ho vážila a stála nepokrytě na jeho straně. Bohužel, skutečnost je hrozivě jiná. Autor nejen že tráví svůj volný čas o samotě s holčičkami ze sousedství, ale omlouvá své chování tím, že má vše pod kontrolou, neboť své sexuální choutky dokáže ovládat. Co je ještě horší, ve svém popisu situace již předem přesouvá větší část zodpovědnosti na ostatní zúčastněné výroky typu: "Terezka za mnou vždycky začala dolézat, když jsem si četl na zahradě" a "S vědomím jejich rodičů s nimi trávím spoustu času". Pro důkladné pochopení tohoto jednání je důležité se podívat na lékařskou definici pedofilie a zejména lékařskou charakteristiku takto nemocného člověka:
Dle definice APA je pedofilie závažné mentální onemocnění, a nejdůležitějším faktorem jsou vracející se a opakované sexuální fantazie, pocity sexuální potřeby nebo chování, které se zaměřuje na děti.
Škála z toho plynoucích a možných aktivit je široká, a týká se například obnažování se a masturbace v přítomnosti dítěte, svlékání nebo osahávání a mazlení, někdy dochází k orálnímu sexu či dokonce plnému pohlavnímu styku. Důležité je vědět, že pedofilové zpravidla nabízejí vysvětlení a omluvy svého chování tak, aby se zbavili odpovědnosti - dávají vinu samotným dětem, že jsou příliš atraktivní, že je samy vyhledávají, popřípadě své jednání zdůvodňují velkou láskou k dětem.
Myslím si, že je pro nás nesmírně důležité si opakovaně uvědomovat, že pedofil opravdu je nemocný člověk, který pochopitelně využije všech dostupných prostředků, aby dosáhl svého cíle. Odbornice na mentální choroby, Tammy Ruggles, připisuje ve svém Profilu Pedofila těmto lidem následující vlastnosti:
Oblíbenost mezi dětmi i dospělými, působí dojmem důvěryhodného člověka. Dává přednost společnosti dětí před dospělými. Vybírá si především děti, které mají nějaké problémy a touží po pozornosti. Zahrnuje je péčí, hračkami, sladkostmi a tráví s nimi mnoho času. Často se stýká s ženami, které mají děti v jeho "oblíbené" věkové skupině. Vyhledává místa a příležitosti, jak být s dětmi o samotě. Většinou se jedná o muže se slušným vzděláním, který nemá žádný záznam v trestním rejstříku. Vždy popírá, že by děti někdy zneužil, a to i v případě, kdy je dopaden, usvědčen a odsouzen. Často je i ženatý, ale jeho vztahy trpí jeho sexuální dysfunkcí a slouží jen jako zástěrka jeho skutečné orientace. Někteří jedinci jsou osamoceni ve svém jednání, ale mnozí se organizují ve skupiny, kde si vzájemně pomáhají a podporují se, vyměňují si tipy i fotografie dětí. Některé tyto skupiny navazují vztahy s homosexuály a feministkami, a snaží se docílit akceptování společnosti či zlegalizování sexuálního styku dětí s dospělými, a to ve jménu "práva dítěte na sexuální život" a "lásky k dětem". Názorným příkladem je například spolek NAMBLA. Nejdůležitější informace je asi ta, že pedofilové jsou mistři v manipulování svého okolí, dětí i dospělých, a nikdy se dobrovolně nepřiznají k tomu, že by se dopustili něčeho špatného, neboť nejsou schopni uznat odpovědnost za své činy. Své oběti prostě přesvědčí, že se jedná o "speciální" přátelství a zároveň velké tajemství, které udržují za pomoci jak slibů a úplatků, tak i psychického vydírání a výhrůžek vůči dítěti samému i jeho rodině.
Proti dospělému muži stojí na druhé straně dítě mladší 13-ti let a často navíc dítě, které už nějaké problémy má a hledá pochopení a oporu dospělého člověka. I kdyby bylo krajně nepravděpodobné dušování všech pedofilů pravdivé a oni opravdu jen nevinně trávili čas o samotě s malými dětmi, aby pak v ústraní masturbovali, každý z nás si jistě dovede představit pocity toho dítěte, az si třeba i později v pubertě či dospělosti uvědomí, k čemu bylo vlastně zneužito. Ani dospělému člověku by nebylo příjemné zjištění, že ho někdo potají pozoruje pro ukájení svých sexuálních potřeb.
Vzhledem k tomu, že se v Čechách nevedou(!) aktivní statistiky ani o pedofilech ani o počtu pohlavně zneužitých dětí, a zejména vzhledem k tomu, že drtivá většina těchto skutků zůstává navždy neodhalená, je nesmírně těžké vědět, kolik procent dětí je pedofily ohroženo. Hrozivá je ale informace, na kterou jsem nedávno narazila, ze průměrný pedofil v USA v době, kdy je odhalen a dopaden, má za sebou okolo 150 případů pohlavního zneužití dítěte a okolo 28 obětí. Odstrašující byl i případ jinak velmi oblíbeného řidiče školního autobusu v jednom z jižanských států, který dokázal po dobu 15 let pohlavně zneužívat plný autobus dětí, a žádné z nich to na něj celých 15 let nikdy nikomu neřeklo!
A jaké jsou samotné dopady sexuálního zneužití na psychiku dítěte? Mezi nejčastější patří strach, trauma, problémy s chováním, předčasná sexuální zvědavost a sexuální chování, nízké sebevědomí, násilnické sklony, deprese i myšlenky na sebevraždu. Zneužité děti mají navíc vyšší šanci, že samy někoho zneužijí v budoucnosti. A co je nejhorší, i vzhledem k tomu, že jsou často vázány slibem mlčení a nikdy se neléčí, tyto problémy spolu často vláčí až do konce života. Za svého působení v Catholic Charities v Kansas City jsem se osobně setkala s několika oběťmi pohlavního zneužívání, a vždy se jednalo o jim blízké osoby. Podle popisu jejich chování se jednalo převážně o pedofily. Nikdy nezapomenu na desetiletou Megan, která se se k nám i se svou matkou a sourozenci dostala až poté, co vyhrožovala s nožem v ruce, že se zabije, pokud bude muset doma strávit ještě jednu noc. Den předtím byla svým vlastním strýcem znásilněna, po letech sexuálního zneužívání, o kterém její matka sice věděla, ale v obavě ze ztráty střechy nad hlavou pro sebe i další tři děti nikdy nic nenahlásila. Megan byla v tak špatném psychickém stavu, že jsme ji museli hned druhý den odvézt do psychiatrického ústavu, ze kterého už možná nikdy nevyjde.
Při pohledu na statistiky z knihy dr. Gene Abel "Stop Child Molestation" se například dozvíme, že pedofilové mají na svědomí 88% zneužitých dětí a páchají az 95% všech pohlavních zneužití dětí. 68% jiz zneužije dítě ve vlastní rodině a 40% děti svých přátel a sousedů. Pouze 10% jich zneužije úplně cizí, neznámé dítě. 47% pedofilů bylo také oběťmi v dětství.
I když budu pohlížet na pedofila jako na nemocného člověka, který navíc nemá na svém onemocnění žádnou vinu a možná bylo i způsobeno tím, že se sám stal v dětství obětí sexuálního zneužití, musím se zamyslet nad tím, do jaké míry je jednání každého jednotlivce společensky nebezpečné a jestli je přijatelné či nepřijatelné. V případě autora článku i jeho přátel v diskuzi musím opakovat přesně to, co jsem již řekla úvodem. Pokud by se tato skupina lidí aktivně léčila, přerušila všechny styky s dětmi, a zejména se vyhýbala rizikovým situacím a netrávila s dětmi čas o samotě, a naopak se snažila najít jiný, neškodný způsob svého uplatnění a třeba vedla a pomáhala dalším pedofilům dělat to samé, měli by nejen mé pochopení, ale i úctu, obdiv a plnou podporu, a věřila bych, že opravdu mají svou situaci plně pod kontrolou. Obávám se ale, že jimi popisované situace více připomínají časovanou bombu, asi jako kdyby kdokoliv z nás trávil volný čas o samotě s psychopatem, který sice ještě možná nikoho nezabil, ale seděl by proti nám v příjemném hovoru, den po dni, s nožem v ruce, a snil o tom, jak nás jednou podřízne a rozporcuje...
Kdo z nás si troufne hrát takovou ruskou ruletu nebo ji i jenom schvalovat?
Links: http://www.psych.org/MainMenu/Newsroom/NewsReleases/2003NewsReleases/diagnosticcriteriapedophilia.aspx
http://www.minddisorders.com/Ob-Ps/Pedophilia.html
http://www.mental-health-matters.com/articles/article.php?artID=273
http://www.section21.m6.net/res-effect.php
http://www.nytimes.com/2006/08/21/technology/21pedo.html
