Jak jsem byl/nebyl na koncertě Blackmore`s Night na Švihově

Když se řekne živá hudba, vždy uvnitř cítím, že jde o mimořádný zážitek. V případě, že se řekne živá dobová hudba na hradě, mé emoce a představivost pracují ještě intenzivněji a někde uprostřed svých myšlenek fantazíruju nad hezkými fragmenty té doby. A když jsem se dozvěděl, že mám možnost, první možnost, tuto atmosféru sám poznat na vlastní kůži, nebylo co řešit. Kapela Blackmore`s Night byla zárukou kvality. K tomu všemu se přidala představa krásného středověkého úchvatným způsobem nasvíceného hradu a lístky pro mne a moji manželku byly objednány.

neznámý

Vzpomínám do dnes na onen nedělní den, kdy jsme se vraceli z návštěvy Benešova do Plzně, strojili se do příhodnějšího oblečení a s očekáváním rovnému pádu totality a nástupem demokracie vyrazili směr Švihov. Cestou začalo přibývat automobilů jedoucím stejným směrem jako my a bylo jasné že cíl je na dohled. V samotné cílové lokalitě jsme místními občany byli tázáni na to, zdali jsme místní a pokud ne, byli jsme posíláni na odstavné parkoviště. Práci pořadatelů parkoviště jsem nahlas označil jako vidláci ve funkci a měla k profesionalitě hodně daleko. Stále bylo krásné teplé počasí a jako průvodce nadcházejícím večerem jsme si vzali pouze slabé mikiny. "Budeme brát deštník?" znělo z mých úst? "Neblázni" odpověděla manželka. A tak jsme houfně vyrazili z placeného parkoviště s ostatními návštěvníky koncertu. Musím poznamenat, že už dlouho jsem neviděl tak usměvavé návštěvníky koncertu, bylo zřejmé že všichni se těší na podmínky České kotliny nevšední událost.

O kousek dál se již pomalu úsměv z tváří začal vytrácet, protože ještě asi půl hodiny před zahájením se táhla fronta čekajících, jejíž konec byl v nedohlednu. Rozhodl jsem se dav obejít a jít se podívat ke vstupu. Samozřejmě dle mé skryté tuchy existovali i jiné vchody a tak jsme si ušetřili několik desítek minut nervózního přešlapování na několika decimetrech prostoru.

Když jsme prošli jedinou úzkou bránou a prohládl jsem si destinaci pro náš pobyt na zbytek dnešního večera, rozplynuly se veškeré mé představy o imaginárním středověkém koncertu. Jediné co tuto představu podporovalo byli krásně odění návštěvnící koncertu, přesně řečeno část návštěvníků. Při pohledu na první dojem chatrné pódiátko pro kapelu světoznámého jména můj údiv stoupl ještě o poschodí výše. Když se ozval žaludek a já zamířil směrem ke stánkům, tak při pohledu na ceny občerstvení a množství konzumentů mě přešla žízeň i hlad a vypravili jsme se najít místo. Po zkušenostech z ostatních venkovních celovečerních koncertů již víme, že nejlepší místa jsou ta, ze kterých je dobře vidět a dobře slyšet a dá se na nich podle potřeby sedět i stát. Ano, přesně takové místo jsme nenašli a ani nemohli najít. Prostě nebylo. A tak jsme začali usilovat u připravená místa k sezení, která byla ohraničená uprostřed a na něž se čekala řádna fronta.

Při čekání mě poměrně vyděsil náhlý pohled na oblohu, která zčernala a objevili se na ní obrazce ne nepodobné vodním vírům. Utíkal jsem tedy do auta pro deštník a manželka se schovala pod jakýsi náznak střechy pódia. Cestou mi ošlehával obličej vítr, který se prudce zvednul a metal kolem sebe ostré částečky prachu a já neviděl zhola nic. Když jsem po odchodu z auta začal třímat deštník v ruce liják už byl hlavním hrdinou celého večera.

Nemusím asi líčit, jaké pocity jsem prožíval, když při návratu k bráně mě odmítli pustit dovnitř a po desetiminutové konzultaci přes vysílačky nám stojícím sdělili, že se prolomila střecha pódia a že tam jsou prý zranění. Byla to velká úleva, když jsem se prodral dovnitř a zjistil, že manželka se přesunula jinam a že je v pořadků.

Vlezli jsme si společně pod deštník a čekali na začátek koncertu. Jenže ten nepřišel. Po dlouhých a dlouchým minutách čekání se mezi lidmi začalo říkat, že koncert byl zrušen. Když začali odcházet lidé z prvních řad, z těch, na něž se musí stát již několik hodin před koncertem, aby tam člověk mohl být - bylo to jasné. Směrem ven a jednou branou jsme stáli a čekali velmi dlouho. Každý chtěl u brány slyšet, kdy a kde mu budou vráceny peníze. Všichni dostali od pořadatele uspokojivou odpověď v místě kde jste vstupenky koupili, v případě platby přes internet se obraťte na ticketstream a peníze vám pošlou na účet.

Dnes je půl roku po koncertě nekoncertě a já jsem stále nedostal zpátky ani korunu. Přestože mě první dva měsíce společnost Ticketstream ujišťovala, že náhrada v každém případě bude v případě, že se nepodaří dohodnout náhradní termín s kapelou, již o měsíc později dala od všeho ruce pryč. Samozřejmě chápu jak Buldozer live tak kapelu a jejich výtky. Opravdu stačilo jen chvíli počkat a koncert mohl proběhnout, na druhou stranu pro mě jako laika opravdu stage (pódium) vypadalo a evidentně bylo velice chatrné a upřímně já bych tam také nehrál.

Ale proč za to vše mám trpět já jako posluchač a zákazník v jedné osobě? Upřímně mi může být jedno kde je problém, ale rozhodně mi není jedno, že se společnost Ticketstream ve svých oficiálních prohlášeních vyvázala ze zodpovědnosti a čeká, zdali si to posluchači nechají líbit a tak trochu s tím i počítá. Každý právník mi potvrdí, že je právo na mé straně. Něco jsem vám zaplatil a vy jste mi nedodali službu, chci své peníze zpět. To je přeci normální, tak to chodí. Má cenu se ale soudit? Tak s tím samozřejmě společnost Ticketstream kalkuluje, že do této varianty půjde tak málo lidí, že společnost ušetří statisíce i pokud by všechny žaloby těch několika jedinců prohrála.

No a jak budu pokračovat já? Mám dost odvahy na to abych podal žalobu sám, nebo budu mít méně odvahy jen na to, abych se připojil k nějaké hromadné žalobě, pokud vůbec bude? Přiznám se že nevím. Ale přál bych si, aby se toto celé nikdy nestalo a já si zase jednou nepřipadal jako hlupák, který své těžce vydělané peníze daruje někomu jinému.