- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Mám za sebou krátký okruh na běžkách na planině na Polevském vrchu. Obandážované koleno nesmím zatěžovat a proto odpočívám, bavím se fotografováním krajiny a užívám si slunné nedělní dopoledne.
Po široké cestě stoupá pěší pár. Zavalitý hromotluk táhne sáňky s malým kloučkem. „Tak neumím běžkovat. No a co“, ječí hystericky podsaditá tmavovláska. Replika jejího druha, kterou nezachytím, ji rozpálí do běla. „Hele, vo co ti de? Vo co ti de?“ Jedině klučina si všimne dědy s foťákem.
O Vánocích jsem se na sjezdovce v Rohrmoosu srazil se stokilovým Němcem. V tomto nerovném duelu neměla Česká republika šanci. Z bojiště jsem odbelhal s poraněným kolenem.
„Šestnáct minut. To je hrůza,“ lamentuje šlachovitý sportovec na zánovních běžkách při krátké zastávce před mým stanovištěm. Jeho parťák je celý zadýchaný. Něco nezřetelně zamručí a oba se kvapem vydají dál po stopě.
Všechny dialogy jsou mi nějak povědomé. I já jsem nutil děti lyžovat, nevyhnul se zbytečným manželským hádkám a vztekal se, když jsem nedosáhl dobrý čas. Uvědomuji si, jak je všechno relativní. Na mysli mi vytane nesmrtelný rozhovor lékaře R. Hrušínského a hostinského J. Líra ve filmu Vesničko má, středisková:
„Co tam máš dál?“ - „Nesu pivo, někdo zavolá: Platím! Já otočím hlavu a už ji nedám nazpátek.“ - „A celý se můžeš otočit?“ - „To ano, ale..........“ - „Tak neotáčej hlavu a otáčej se celej. Co dál Františku?“ - „Klouby. Kolikrát nemůžu ani vstát.“ - „Ale nakonec vstaneš.“ - „Nakonec ano, páč musím.“ - „Tak si nestěžuj, jsou lidi co nevstanou.“
Z lesa se vynoří manželka s kamarádkou. Po vzorně upravené trati společně sjíždíme mírným klesáním k obnovené kapličce, kde parkuje naše auto. Nikdo ho nevykradl. Bylo to šťastné dopoledne.
Další články autora |
Jateční, Planá, okres Tachov
15 900 Kč/měsíc