Dnešní protesty zemědělců za zrušení zelené nafty považuji za ty, které jsou na místě. Zrušení zelené nafty opravdu může už definitivně zruinovat české zemědělství. A to snad chceme?
České zemědělství upadá už řadu let. Byli jsme velmocí cukrové řepy. Kde je teď cukrové řepě konec? Vzdali jsme se jí ve prospěch těch „lepších“ z Evropy, jako je například Francie. Úbytek chovu prasat je až alarmující. Mohl bych takto pokračovat u dalších plodin a zvířat. Ptám se, co chceme jíst?
Se vstupem do Evropské unie začali od ní zemědělci získávat dotace. Jenže, zde je ta potíž. Zemědělství Německa a Francie bylo mnohem více dotované než české. Proto si také ve Francii jezdí zemědělci v Johnu Deerovi a u nás se drkotají ve starých Zetorech. Nerovné podmínky v neprospěch českých zemědělců. Jak v takovém případě mají konkurovat se svými dotacemi mnohem dotovanějším zemím Evropy?
Není proto divu, že se na pultech se zbožím objevuje už řadu let česnek z Číny, cibule a kořená zelenina s Německa nebo Holandska nebo jablka ze Slovenska. Obchodní řetězce mají jasno – levnější -> lepší. České produkty tak míří zase naopak za hranice, kde nacházejí větši odbyt než u nás. Absurdita tržního hospodářství.
V nedávné době měli zemědělci spor s obchodními řetězci ohledně ceny mléka. Ty jeho cenu nastavily velice nízkou, takže zemědělci na prodeji nakonec prodělávali. Rozhodli se proto prodávat mléko v tzv. mlékomatech, kde nebylo mléko pasterizované a nijak dál upravované.
Zelenná nafta je v celé Evropské unii s výjimkou Slovenska, kde byla zrušena, ale kde se plánuje její obnova.
Od příštího roku by měli mít zemědělci stejné dotace jako staří členové EU, nicméně aby české zemědělství zde dále existovalo a mohlo vstát z mrtvých, musíme ponechat rovné podmínky. Stačí, že to komplikují europoslanci schvalováním zákonů o životním prostoru pro slepice, který měl za následek zvýšení cen vajec.
Zemědělství se bez dotací neobejde. Každý den je pole v neustálém ohrožení od nejrůznějších katastrof v podobě sucha nebo extrémních bouřek.
Zelenou naftu si nárokují právem – za rovné podmínky v celé Evropě – ale zemědělci se také podle toho musí chovat. Na polích vysazovat jen ty plodiny, které jsou proto dané pole vhodné, a jednou za několik let vysét na pole jetel nebo vojtěšku, která zajistí kvalitní humus na dalších pár let. Teď jsme ale svědky toho, že se na svažitých terénech pěstuje kukuřice, která nedokáže zadržet vodu. Ta z pole odnáší ornici a v nedaleké vesnici pak způsobuje záplavy. Nebo v zájmu co nejvyššího zisku neustále uměle hnojí, ale zelené hnojení nezasejí. Pokud jej nezačnou vysévat, budeme za pár let svědky toho, že ani na černozemních půdách jižní Moravy nebude taková úroda, jaká byla dříve.
