Státní maturity, plošné testování páťáků a deváťáků a nově také plán na jednotné přijímací zkoušky. Zlepší se ale vzdělávání nějak, když stát nastaví jen laťky, které je nutné překonat?
Napsal jsem, že je třeba školství reformovat zdola. Zároveň však musím dodat, že první krok musí být shora. Kdo dnes jde studovat pedagogické fakulty? Několik jednotlivců opravdu se zájmem a další většina, která chtěla jít jinam, ale nedostala se tam. „Je to taková ta záchrana, abych nějakou tu vysokou měl. V nejhorším půjdu učit.“ Jak v nejhorším? Jak ten, kdo tam ani nechtěl a nebaví ho to? Školství je základem pro vše ostatní v jakémkoliv státě od zdravotnictví po obranu. Pokud tedy nebudou na školách dobří učitelé, které jejich práce baví a kteří budou mít vzhledem ke svému poslání pro společnost nadstandardní platy, tak se nic nezmění.
Jednoznačný důraz se tak musí klást na učitele, a to už od základní školy. Pokud zde budou kvalitní učitelé, tak to bude jedině dobře a nemusíme dělat experimenty s plošným testováním. Sám proti testování ale v současné době nic nemám, když bude sloužit k následné reflexi pro školy, že se mají zlepšit. Svou úrovní ale zároveň musí skutečně odpovídat tomu, co mají žáci znát podle rámcových programů.
Dostáváme se k jednotným přijímacím zkouškám na střední školy. To jsem jednoznačně pro. Aby člověk mohl na střední školu, musí splnit nějaké minimum znalostí ze základní školy. Záležet samozřejmě musí, zda se bude jednat o učiliště, střední odbornou školu, či gymnázium. Nemůže však fungovat oblíbené a jednoduché nabírání na průměr. On si ještě deváťák dvakrát rozmyslí, kam si tu přihlášku dá.
Dostal jsem se na střední školu, která musí být sestavena také samozřejmě z kvalitních učitelů. Své místo zde již mají také rodilí mluvčí, kteří ale studenty musí skutečně donutit mluvit, a to na úrovni střední školy, nikoli jen fráze, jak se jmenuješ a jak se máš.
Mám zkušenosti z gymnázia, tak popíšu je. Zde se musí přestat v rámci sestavování školních osnov rozlišovat mezi nižším a vyšším gymnáziem, ale musí se rozlišovat mezi osmiletým (příp. šestiletým) a čtyřletým gymnáziem. Vyšší třídy víceletého gymnázia musí být o stupeň výš než čtyřleté. Pokud se totiž třída v přechodu z nižšího gymnázia na vyšší srazí na úroveň lidí, kteří na gymnázium přišli z devátých tříd základních škol, tak tím přestává víceleté gymnázium dávat smysl. I když je stejný výstup ze školy ve formě státní maturity, musí mít absolvent víceletého gymnázia více znalostí než absolvent čtyřletého. Od toho už víceleté gymnázium existuje.
A dostal jsem se k populárním státním maturitám. Dvě úrovně, jedna úroveň a teď nově plánované tři úrovně, respektive dvě, třetí budou závěrečné zkoušky na učilištích. Proč ale více úrovní? Gympláci to mají lehké, studenti odborných škol velmi těžké. Nelze srovnávat jedno s druhým. Ano, nelze, ale bude rozlišovat někdy někdo tyto dvě úrovně? Srovnáme všechna gymnázia jednou (těžší) zkouškou a všechny odborné školy druhou (lehčí) zkouškou. Budou mít za tu těžší úroveň gymnazisté nějakou kompenzaci, nebo to jen prostě budou mít těžší, že jsou z gymplu? Myšlenka, že by vyšší úroveň maturity byla vstupenkou na vysokou školu, se nepovedla, a tak ani dvě úrovně dál nedávají smysl. Pokud by tomu tak bylo, je to zcela logický a smysluplný krok. A jak by měla maturita vypadat, ať už s jednou nebo dvěma úrovněmi? Jasné jsou tři základní předměty pro všechny maturanty – český jazyk, cizí jazyk a matematika. Neúspěchy u maturity z matematiky zavedení povinnosti dávají jednoznačně za pravdu.
Vše by ale mělo jít zdola nahoru, nikoli naopak jak se děje.
