Potravinová pomoc hladovějící Africe. Ano nebo ne?

Afrika nám zase hladoví, dovídáme se denně z médií. Ale je tam správně slovo „zase“? Nemělo by tam být „stále“?

Afrika, druhý největší světadíl, se rozkládá jak na severní tak i na jižní polokouli. Velká část území je ale pokryta pouštěmi, jelikož jsou to místa s minimem srážek a s vysokými teplotami. Avšak i v těchto regionech žijí lidé a farmaří zde. Afrika je světadíl, který se oproti ostatnímu zbytku světa vyvíjí s určitým zpožděním. Není se čemu divit. V minulosti byla celá Afrika rozdělena evropskými mocnostmi na jednotlivé kolonie, ve kterých rozvoj neprobíhal tak jako v Evropě. Až ve dvacátém století, kdy se africké země staly nezávislými, začaly dohánět ostatní svět. Z původních kmenových svazů se začaly tvořit národy a státy, které řídí vláda. Jak ale z kmenů udělat národ? Jednoduše, podle poledníků a rovnoběžek se udělají hranice. Není se tak čemu divit, že v jednom státě spolu měly žít dva do té doby znepřátelené kmeny. Taková situace nevedla k ničemu jinému než k občanské válce, která nepostihla jen jeden stát a netýká se to jen minulosti ale i současnosti. Tím myslím Pobřeží slonoviny.

A co si o tom zbytek světa pomyslí? Tak oni tam nemají co jíst a ještě se budou mordovat. A my jim ještě k tomu budeme shazovat jídlo z letadel. Někde tomu tak skutečně je, jinde lidé hladoví ale opravdu kvůli suchu. Ale proč? Žijí v místech, kde nic vypěstovat pomalu nemůžou, ale žijí zde. A proč? Protože ví, že k nim přijde pomoc, že jim vyspělý svět přiveze balíky s rýží a „neziskové“ organizace pořádají sbírky na pomoc Africe. Mezitím někde v poušti v chatrči čeká muž se ženou a jejich deseti dětmi na až se vrátí nejstarší syn s jídlem, které od toho hodného Západu dostane. A pak zase budou dále sedět a nic nedělat. Utekli sice ze sousedního státu a na území nového nemůžou cestovat, ale když už jednou utekli, proč by neutekli znovu, někam, kde budou podmínky pro zemědělství? Nechtějí, ví, že jídlo dostanou.

To je ovšem špatně. Místo tady těchto záslužných činů, bychom jim raději měli poslat motyky a naučit je hospodařit, než jim dávat jídlo přímo pod nos. Komu z nás by se takový způsob života nelíbil. Musí zde proběhnout tzv. zelená revoluce, stejně tak proběhla v jihovýchodní Asii, a úspěšně. Zde taky byly hladomory, ale dnes se nám naopak začínají tyto státy ekonomicky rozvíjet a řadíme je do třetí generace asijských tygrů.

Afrika má ještě mnoho před sebou než se její obyvatelé naučí hospodařit. Tím je myšlen i počet dětí v jednotlivých rodinách, kdy počet dětí v rodinách běžně přesahuje i desítku. To je zase průběh demografické revoluce. Afrika se nachází ve druhé fázi této revoluce, která je charakteristická vysokým přirozeným přírůstkem (vysoká porodnost, nízká úmrtnost) a vyspělý svět je ve čtvrté fázi, kdy je přirozený přírůstek nízký (nízká porodnost i úmrtnost).

Doufám, že si toto brzy svět uvědomí a my Afriku nebudeme jen krmit ale hlavně učit.