Prezident Zeman dnes na své tiskové konferenci prohlásil, že v žádném případě nejmenuje vládu, ve které by byla zastoupena ČSSD a TOP 09. Podle jeho slov by to byla zrada na voličích. To mu schvaluji, ale je tu několik věcí k
Koalice ČSSD a TOP 09 se nedá v žádném případě vyloučit. V české politice je totiž možné všechno. Prezident by se však neměl k povolební spolupráci politických stran vůbec vyjadřovat – zvlášť když je krátce před volbami. A také by měl jasně říci, kdo je tedy pro něj přijatelným premiérem. Nejdříve řekl, že jmenuje „představitele“ vítězné strany, poté toho, kdo bude mít hodně preferenčních hlasů a koho doporučí vedení vítězné strany a zatím nejnovější zprávy jsou, že ale může mít s nějakými koalicemi problém, i kdyby v ní byl představitel vítězné strany.
U svého prohlášení ohledně koalice ČSSD a TOP 09 by se měl podívat na svou vlastní politickou minulost. Mířím ke slavné „opoziční smlouvě“, která byla také zradou na voličích.
Možná to bylo jediné řešení tehdejší situace, nicméně „opoziční smlouva“, kterou uzavřela ČSSD s ODS, nebyla opozičním smlouvou v pravém slova smyslu, ale kartelem moci bez jakékoliv kontroly – ústavní většina o velikosti 137 poslanců. ODS nebyla ani ve vládě ani v opozici. V opoziční smlouvě totiž podepsala podmínku, že nevyvolá hlasování o nedůvěře vlády, ani se na něm případně nebude podílet. Tím měl Zeman volné ruce, a mohl si tak dělat, co chtěl. V Senátu tento opoziční kartel moci ústavní většinu naštěstí ztratil a jen díky tomu nedošlo k navrhovaným kontroverzním změnám ústavy od rozšiřování moci v ČNB až po diktát prezidentovi, že musí nabídnout sestavení vlády nejsilnější straně.
Když se tedy teď ohání zradou na voličích, proč sám udělal to, co udělal?
Po volbách může mít budoucí vláda ve sněmovně ústavní většinu, a pokud bude levicová, tak bude. Tu ale dají levici její voliči, kteří rozhodně nechtějí, aby uzavírala nějaké pakty s nenáviděnou ODS nebo TOP 09. Však na podzim 2014 můžou voliči rozhodnout o tom, jestli bude mít levice nadále ústavní většinu i v senátu, a dát tak vysvědčení budoucí vládě.
