Biflování ne, učení ano

Ve víkendovém vydání MF DNES vyšel na titulní stránce článek s nadpisem „Stop tupému biflování“. S tím, co v něm zaznělo od některých rádoby odborníků, si dovolím nesouhlasit.

Na začátek by to možná chtělo definici slova „biflování“. Biflování není klasické učení se vědomostí, ale mechanické učení se věcí a pojmů nazpaměť. V případě biflování člověk učení nerozumí (=mechanické učení), ve druhém případě, kdy se učí, dané pojmy chápe, dokáže je vysvětlit, říci vlastními slovy, utvořit si na dané učivo názor.

„V době internetu nepotřebujeme snadno manipulovatelné stádo chodících encyklopedií, nýbrž jedince se zdravým kritickým úsudkem a vlastním názorem,“ (zdroj: MF DNES).

Člověk si ale kritický úsudek a vlastní názor může utvořit, až má o daném problému informace. Ty musí získat učením. Přece to nebude tak, že přijde učitel do první třídy a položí otázku: „Jaké máte názory na stoletou válku?“ Nikdo z dětí samozřejmě neodpoví, protože něco jako „stoletá válka“ slyšely poprvé v životě. Z toho plyne, že jedinec musí získat nejdříve vědomosti a poté můžou teprve vznikat názory. Nikdy to bez té první části nepůjde.

Jestli se žák poté učí nebo „bifluje“, je už jeho věc. Učitel by měl u něj rozvíjet právě učení a tomu by měly odpovídat i testy. Pokud chce být učitel dobrým, musí vytvářet vlastní testy, kde položí otázky, u kterých bude muset žák přemýšlet a  naučené vědomosti dávat do souvislostí, spojovat je.

Avšak v dnešní době jsme zaplaveni samými testy, které jen vyžadují vědomosti bez jakéhokoliv dalšího využívání. Zakroužkujeme a, b, nebo c a dál se nás nikdo na to ptát nebude.

Rozvíjejme logické myšlení. Věda logika je jednou, která se ve škole učí v rámci základních společenských věd. Když se žák naučí vše o logice, může jen „blbě“ dělat tabulku z jedniček a nul a zjišťovat, zda mu vyšla, nebo nevyšla tautologie. Samozřejmě by se to mělo naznačit, že to podle tabulky jde vyřešit, ale poté by měli samotní studenti přemýšlet a přijít na to lidským logickým uvažováním.

Pokud se žák naučí určitou věc a nechápe ji, ale prochází mu to, pak je chyba na straně učitele. Ten by měl po žákovi chtít, aby řekl svou vlastní myšlenku.

A abych nezapomněl na rušení větného rozboru. K tomu mám jen jednu větu: „Jsme Češi, tak bychom měli umět česky.“ Nejen mluvit, číst, ale i psát. Díky větnému rozboru se člověk naučí správně vkládat čárky do souvětí. Nikdy office nebude tak skvělý, aby vám doplnil čárky do rozsáhlého souvětí. Už teď je doplňuje, ale jen některé, a navíc špatně.