Když řidič autobusu nemá svůj den

Nedávno jsem nastupoval do autobusu několik zastávek za výstavištěm v Letňanech. Autobus dobíhali nebo docházeli dva mladíci, vypadalo to, že ho bez problémů stihnou.

Dál jsem jim nevěnoval pozornost. Když jsem se tím směrem podíval znovu, v momentě, kdy autobus zavřel dveře a rozjížděl se, ani jeden z nich v autobuse nebyl, alespoň ne zcela. Jednomu z mladíků zůstala ve dveřích mezi gumami ruka. Autobus se začal rozjíždět a už jsem přemýšlel, že s námi bude muset běžet až do další zastávky. Naštěstí muže s uvězněnou rukou napadlo tou druhou co největší silou mlátit do dveří autobusu a naštěstí řidiče napadlo zastavit. Samozřejmě proto, že se začal vztekat, proč mu někdo tříská do autobusu. Má slova: „Otevřete, prosím, má ruku ve dveřích,“ zpočátku ignoroval. Teprve až když se začali ozývat další cestující, v pražské dopravě obvykle zcela apatičtí, s námi řidič začal komunikovat. „Otevřete, dveře, má tam ruku.“ „Mně to nic nehlásí.“ „Otevřete mu.“ „Mně to nic nehlásí.“ „Opravdu to je dneska řidič...“  „Tak otevřete, přece tam má ruku.“ „Já nemůžu otvírat dveře mimo stanici.“ V té chvíli jsem si začal znova představovat, jak s námi mladík běží až na další zastávku a zda mu tam řidič zastaví, když je jen na znamení. Celý rozhovor nebo spíše přesvědčování řidiče mohlo trvat klidně patnáct, dvacet sekund, což je docela dlouhá doba, když máte ruku ve dveřích. Teprve po několika dalších sekundách, řidič skutečně otevřel. Mladík si to s ním šel vyříkat. „Co jako děláš? Vždyť jsem tam měl ruku.“ „Uklidni se, frajere.“ „Tak ty mi tam zavřeš ruku a já jsem frajer?“ „Říkám, uklidni se, frajere.“ A několik dalších vět, z nichž řidičova odpověď obvykle končila slovem frajere. Naštěstí poškozený mladík měl slušné vychování a nedošlo k nějakému většímu incidentu a asi ani k ostřejším vulgarismům, což bylo v dané situaci poměrně překvapivé. Ale myslím, že byl v té chvíli hlavně rád, že nepřišel o levou ruku a naopak přišel o sprint do další zastávky. Už o několik minut později se celý autobus vrátil do své tradiční apatičnosti.

Poučení z toho plyne toto: Když přístroj ukazuje, že nemáte ruku ve dveřích, tak ji tam prostě nemáte. Naučte se nastupovat zavčas nebo alespoň rychle běhat, nikoliv k autobusu ale s autobusem.