Netykavkovy povídky: Závodník

Občas ho na těch schodech potkávala. Pokaždé někam spěchal, ale nebylo jí jasné kam. Jednou se s ním dala do řeči a přišla na to, že to není jasné ani jemu.

Byl zkrátka závodník. Profesionál v chození v davu, předbíhání, vystupování a nastupování do metra a dalších věcech spojených s každodenním životem ve městě. Nikdy nikam nespěchal, a přesto byl při přechodu z autobusu do metra nejrychlejší. Těšilo ho to, i když nevěděl proč. Tak to šlo několik let a stále nevěděl proč.

Až jednoho dne na to přišel. Bylo to jediné, co mu v životě dávalo smysl. Žil sám ve velkém městě. Pracoval na nejpodřadnějším místě. Nikdy v ničem nevynikal, nikdy nebyl v ničem dobrý. Až na tohle. Věděl, že až zestárne, tak už asi nejrychlejší nebude, ale to ho netrápilo. Stačilo mu být nejlepší v disciplíně, kterou nikdo nezná, proto, že v ní byl nejlepší. A nevadilo mu, že je neznámá. Za skládání zboží se taky nedostávají olympijské medaile. Ani za záchranářství. A vlastně za žádnou důležitou věc, kterou bychom nutně potřebovali k životu. 

(Netykavkovy povídky vychází každé pondělí ve 12:12.)