Mnoho již bylo napsáno, o kandidátech, jejich historii, tajných sponzorech, sporů o povahu prezidentského křesla a prezidentských pravomocích atd. atd...Prezidentské volby nám pokočily do finální fáze, máme poslední dva kandidáty, dvě velké osobnosti s hustě popsaným životopisem, dvě rozdilné životní dráhy druhé poloviny 20. století. Kdo by měl být prezidentem České republiky?Proč já raděj hajného než prognostika?
Líbí se mi pan Karel Schwarzenberg. Je mi sympatický. Možná mu není tak dobře rozumět, ale je to starší člověk a já mám trpělivost mu naslouchat. Mluví moudře, nemluví mnoho. Když se kecají blbosti, klidně si zdřímne, když je potřeba, jde slyšet, ozve se. To je mi blízké. Je to aristokrat. Má styl a umí dobře vystupovat, umí se pohybovat ve společnosti a reprezentovat. Jeho šlechtický rod je dlouho spojen s historií Českých zemí a jeho dosazením na Pražský hrad se neviditelnou nitkou propojuje historie se současností našeho národa. To představuje kontinuitu vývoje a tolik potřebnou a chybějící identitu. Že mu děj událostí druhé poloviny dvacátého století neumožnil pobyt v čechách není jeho vinou. Naopak je jeho ctí, že na podivuhodnou, nesvobodnou zemi za hranicemi Černého lesa nezanevřel a přiložil ruku k dílu, jak jen to bylo možné. Má rád pivo a hospodu, rybníky a lesy. Má smysl pro humor. Pro ten důstojný typ humor, který nikoho neuráží a není samolibý, nepotřebuje k němu spoustu slov. Nikoho nepoučuje a respektuje názor druhých. Podporují jej pro mě myšlenkově blízcí lidé, kteří jsou pro mě zárukou toho, že se ve svém úsudku nemýlím.
Miloš Zeman mi sympatický není. Nemám pochopení pro jeho smysl pro humor. Nelíbí se mi na něm jeho zdlouhavé odpovědi, při kterých rád poučuje, uráží své oponenty. Žije ve své zlaté klícce, podobně jako Václav Klaus, ohraničené svoji ješitností a představou o vlastní vyjmečnosti. Neumí se usmívat tak sympaticky, hezky. Je to ten typ úsměvu spokojeného Václava Klause, který si právě strčil propisku do kapsy nebo dábělský chechot, zlověstný smích, který mě až zamrazí. Miloš Zeman je politický matador, který umožnil politický marasmus, bezprecedentně spuštěný opoziční smlouvou. Nechal vedle sebe vyrůst Standy Grosse, radit si od Šloufa. Cožpak je, přes výjmečnost sobě vlastní, tak do sebe zahleděný a krátkozraký, že neprokoukne blízkého člověka?Miloš se s blížícím dnem kolem sebe kope, jako zvěř, které dochází dech před koncem. Uráží svého protivníka, moderátora, diváky, zvyšuje hlas, vytahuje špínu na povrch. Tento člověk nespojuje, ale rozděluje, lépe řečeno, spojuje ty, kteří jsou ochotni jej slepě následovat. Spojuje nespokojené negativním tématem a stává se z něj na stará kolena šílený populista. Člověk, který měl již dávno poslechnout volání Vysočiny a důstojně odejít. A má šílený outfit, připomínající normalizační komunistické hodnostáře.
Inu, písmenek již bylo dost, tak malé zamyšlení na závěr..Každý máme nějakou životní stopu za sebou. Každý jsme nějaký. Někdy je velmi složité posoudit vedle sebe dvě rozdílné biografie a asi to není nutné. Úplně polopatisticky přiznávám, že jsem spíš vyznavačem lidí, kteří se umějí smát, mají smysl pro humor a je mi s nimi dobře. Řeknu si, ano tento člověk je takový, že bych si s ním rád zašel na pivo a třeba i mlčky poseděl. Je mi s ním dobře. Karel Schwarzenberg je dobrý člověk, s kým bych si rád sednul u piva!
