Před několika léty jsme se potkali s několika známými při rozhovoru o webu eurabia. Ptal jsem se několika přítomných na náboženství. Až na jednoho se všichni hlásili k ateismu. Bylo to pro mě překvapení. Domníval jsem se, že posláním toho serveru je varovat před islamizací starého kontinentu. Jeden z tehdejších přítomných nedávno napsal na serveru prvnizpravy článek, z něhož vybírám jen několik vět:
„Pravice tu totiž není od toho, aby řešila problémy Izraele a jeho sousedských vztahů, ale od toho, aby se starala o to, co pálí především voliče v Evropě.“
Z toho je patrné, že se autor v náboženství neorientuje a proto dochází ke špatnému hodnocení situace v Evropě. Ve zkratce lze nahradit výraz pravice slovem konzervatismus, úsilí „zakonzervovat“ z minulosti pro přítomnost něco, co bylo pro společnost dobré, co se osvědčilo. Někteří to dobro opisují slovy „judeo-křesťanská civilizace“, jeji hodnotovou orientaci. Civilizovaná společnost zatím nic lepšího nepoznala, i přes některé církevní přehmaty. Jak známo, základní prvky kapitalismus vznikaly na půdě klášterů, stejně jako se v klášterech šířilo vzdělání.
Co dnes pálí evropské voliče? Zhroucení levicového experimentu s multikulturalismem, nekontrolovatelné přistěhovalectví, vyssávající sociální systém, a tisíce islámských radikálů, čekající na vhodnou chvíli k teroristickému útoku. Co má s tím společného Izrael? Podstatnou část izraelského obyvatelstva tvoří přece evropští Židé a byli to oni, kdo se stal v Palestině prvním terčem islámských teroristů ve 20. a 30. letech minulého století. A teroristé je ohrožují od vzniku Izraele až do současnosti. Pravice by měla ve svém vlastním zájmu bránit jedinou demokracii na Blízkém východě.
Izrael je prvním terčem muslimské zloby a nenávisti. Jedním z hesel islámských radikálů na Blízkém východě je slogan: „Dnes zabijeme sobotníky, zítra nedělníky.“ To znamená zničit židovský stát a pak se obrátit proti křesťanům v Evropě a Americe. A to už Evropa řešit musí. Jde o její budoucnost.
„Boj Izraele není boj Evropy, už jen proto, že boj Izraele není boj o přežití, ale boj o hegemonii v regionu i daleko za region.“
Domnívám se, že tato věta připouští jen dvě vysvětlení. Buď autor vůbec nepochopil podstatu arabsko-židovského konfliktu, anebo je naladěn protižidovsky. Jádro problému spočívá ve výroku egyptského prezidenta Násira ze 4. června 1967: „Zítra smeteme Židy do moře.“ Proto Židé odolali všem dosavadním pokusům arabských zemí o zničení Izraele, protože bojují o holé přežití. Druhý holocaust už nechtějí připustit! Podsouvat snahu o hegemonii je pošetilé už z prostého pohledu na mapu regionu.
…díky oné kýčovité zkratce, kterou jsem zmiňoval výše (Padne-li Izrael, padne i Evropa), se v Evropě šíří pocit sounáležitosti s Izraelem proti "zlým" Palestincům.
Solidarita s Izraelem je věcí všech slušných, demokraticky smýšlejících občanů EU. Nejen proto, že už jednou Evropa nechala své židovské spoluobčany v nejtěžší chvíli na holičkách, ale jak už výše zmíněno, je Izrael také kus Evropy. O tom, kdo je ten zlý nebo hodný, hovoří fakta. Řečeno biblicky, „poznáte je po ovoci.“ Arabové v OOP i Hamásu mají ve svých chartách násilí proti Izraeli vepsané. Není zapotřebí vést „protipalestinskou“ propagandu. Stačí jen sledovat co se děje.
