Dvě konference pokrytců s nulovým výsledkem

Ve dnech 6. -15. července 1938 se uskutečnila konference, na kterou by svět nejraději zapomněl. Konference v Evianu byla pro židovský národ nejvýznamnější konferencí v historii.

 Zmínku o této konferenci v Larousse Encyclopedique of France údajně nenajdete. Švýcarský Lexikon se o ní zmínil, že šlo o „řešení německo-rakouského sporu.“ Zmínku o ní vynechává údajně také Encyclopedia Brittanica.

Plán na konferenci v letovisku Evian u Ženevského jezera Hitler oznámil 22. března 1938. V projevu, adresovaném sympatizantům Židů je vyzval, aby „své sympatie nyní obrátili ve skutek.“ Byl údajně ochoten přepravovat Židy do jiných zemí na luxusních lodích.   

Anne O’Hare McCormicková napsala v The New York Times 4.7.1937:

 „Je srdcervoucí myslet na fronty zoufalých lidských bytostí kolem našich konzulátů. Vídeň a další města čekají v napětí, co se stane v Evianu ... Není to otázka kolik nezaměstnaných může ta která země bezpečně přidat k vlastním milionům nezaměstnaných. Je to zkouška civilizace... Dokáže Amerika žít sama se sebou, pokud dovolí tuto politiku vyhlazování?“

Po návratu z konference sdělili němečtí vyjednávači Hitlerovi: „Můžete dělat, co chcete, nikdo je nechce.“ Hitler triumfoval.

Po konferenci v Evian se konala ještě hanebnější konference na Bermudách v Hamiltonu od 19.- 30. dubna 1943. Téma? Židovští uprchlíci, tentokrát už osvobozených spojeneckými silami, a těch, kteří ještě zůstali v Evropě okupované nacisty. Bylo to jen velké politické divadlo.

Členům Společného distribučního výboru a Světového židovského kongresu nebylo dovoleno se zúčastnit. Organizátoři také výrazně omezili otázky, o kterých bylo možné diskutovat. Trvali na tom, aby nebyl zmíněn židovský aspekt problému, a žádná vláda nebyla ochotna diskutovat o „konečném řešení“.

Jako místo zvolili nepřístupné Bermudy místo konání konference za účelem kontroly počtu reportérů a soukromých zúčastnění zástupci. Američané odmítli uvažovat o změně svých přísných imigračních kvót na přijetí více židovských uprchlíků, zatímco Britové odmítli považovat Palestinu za bezpečné útočiště pro židovské uprchlíky.

Ani jeden spojenecký stát Židy nechtěl. Podle maršála Arthura Harrise bylo možné provést letecký útok na koncentrační tábory, ale nikdo ho o to nepožádal. Vůdci západních zemí úmyslně zatajovali pravdu o holocaustu.