V naprosté většině článků píše spisovatel Břetislav Olšer dobře a na články se těším. V článku na svém blogu z 15.2. („Milý otče….) napsal mimo jiné: „Suma sumárum je tato pozitivní diskriminace pomstou všem rodičům, kteří jsou vystudovaní a vždycky vedli své děti ke studiu i pracovitosti.“
Článek kritizoval sedmimilionovou pomoc na vzdělávání romských dětí. Nenazval bych tento pokus pozitivní diskriminací, ale prevencí. Kdo se trochu v romské problematice orientuje, ví, že lepší vzdělání je téměř poslední možnost jak tuto problematiku řešit. Bude to samozřejmě trvat desítky let, ale za pokus to stojí. Zejména, když by to bylo placeno z prostředků banky.
Stěžovat si na pozitivní diskriminaci bylo často opávněné. Ne však v případě pomoci při vzdělávání romských dětí. Komu by to leželo v žaludku, tomu bych doporučil zamyslet se alespoň na chvíli nad možností, že by se narodil romské nevzdělané matce. To je znevýhodnění „par excellence.“
Při svém studiu jsem rovněž navrhoval odměňovat romské chlapce za každý dokončený rok na učňovské škole s tím rozdílem, že by to mohly dotovat firmy. Dotace z prostředků bank mi připadá lepší. Těch 7 milionů by banky ani nepoznaly a zkrotilo by to maličko jejich nenasytnou touhu po bezpracném zisku.
I tady je ovšem problém. Na jednom semináři s romskou problematikou zaznělo, že se vzdělanější Romové z romské komunity vydělují a stydí se za ní. Ale díky Bohu za každého takového. Je téměř vyloučeno, že by s takovým měli obce nebo města problémy. Největším nebezpečím by byla situace, kdyby k nám soustavně proudily stovky slovenských Romů, kteří by procento nevzdělaných soustavně navyšovali.
