V sobotu skončí referendum o samostatnosti Jižního Súdánu. Křesťané a animisté na Jihu chtějí nezávislost na arabsko-islámském Severu. Následující týdny a měsíce po ohlášení výsledků referenda postaví západní demokratické země před jedno z nejzávažnějších rozhodnutí od konce II. světové války. Postaví se na stranu křesťanského Jihu, nebo na stranu muslimsko-arabského Severu?
„Může snad Kúšijec změnit svou kůži?“, táže se Izraelců prorok Jeremjáš (13,23). Království Kuš vytvořili Núbijci v severní části dnešního Súdánu okolo 1750 př. n. l. a patřilo k nejstarším městským osídlení v Africe. Křesťanství proniklo do Núbie ve druhé polovině 4.století. Ve 13.století vtrhli do severního Súdánu egyptští mamlúkové, bývalí vojenští otroci, a začali islamizovat zemi. Dnes žije v severním Súdánu na 3 miliony Núbijců. Jih Súdánu přeměnili později muslimští Arabové v zásobárnu otroků.
Moderní Súdán získal nezávislost na Británii 1. ledna 1956. Vláda v zemi se změnila několikrát, až se dostal po vojenském převratu v 1989 k moci generál Umar Bašír. V roce 1991 vyhlásil v celé zemi islámské právo šaría, čímž popudil křesťany na Jihu a proti všem ne-muslimům v zemi vyhlásil islámskou svatou válku džihád. Bašír se opírá hlavně o arabské milice, známé vražděním afrického obyvatelstva.
Násilná arabská islamizace Jihu vyústila v občanskou válku, trvající téměř 40 let. Dva miliony Súdánců přišlo o život, 200 000 jich bylo uneseno do otroctví a čtyři miliony se staly uprchlíky. V lednu 2005 byla uzavřena mírová dohoda, podle níž Jih získal autonomii a v letošním lednu se pak měli jižní Súdánci vyslovit pro nebo proti nezávislosti na Severu. Arabům na Severu nejde jen o zábor dalšího území pro islám, ale také o zisky z ropy, která se těží na Jihu od roku 1999 a jejím největším příjemcem je komunistická Čína.
Odpůrci křesťanské samostatnosti jsou Muammar Kadáfí a saúdský ministr zahraničí Fajsal, který pohrozil, že samostatnost nepodpoří žádný stát z Ligy arabských zemí. Samotnou mírovou dohodu z roku 2005 odsoudil zástupce Usamy bin Ladina Ajman al-Zawahrí. Demokratický Západ tak čekají nelehké měsíce. Postaví se arabskému imperialismu? Podpoří úsilí o svobodu a právo na sebeurčení křesťanů na Jihu, které tak vehementně hájí pro palestinské Araby? Čína v RB OSN mu to zřejmě nijak neusnadní.
