Ať už byly tyto vztahy jakkoli v minulosti narušené tou či onou stranou, jedno by mělo být evidentní: židé a křesťané patří do stejné rodiny a pochází od stejného Otce. Dělí se spolu o jednu Bohem inspirovanou knihu.
Ve Starém zákoně najdeme modlitbu za pohany a v Novém zase modlitbu za spásu Izraele. Vždy, když zdravý rozum a milosrdenství potlačily přirozenou bratrskou žárlivost, mohli žít židé i křesťané v příkladné symbióze. Nepatřičné, nebiblické názory se objevovaly mezi oběma a bylo a je jejich povinností o nich psát. Chyby někoho vidí ten druhý vždy lépe a je třeba se o nich vzájemně informovat.
Křesťané učili, že židé mají při čtení Mojžíše na srdci závoj (II.Kor.3,15-16). Závoj znamená, že někdo četl Písmo a stejně mu neporozuměl správně. Totéž se ovšem přihodilo i křesťanům. Přestože četli jasné slovo v listu Římanům 11,1, že Bůh Izrael n e z a v r h l, měli pro změnu závoj na srdci křesťané a po 19 století měli s tímto veršem problémy. Ne nadarmo napsal prorok Izajáš, že závoj „zahaluje v š e c h n y n á r o d y“ (25,7).
Franz Rosenzweig zastával názor, že se židé i křesťané nacházejí „uvnitř týchž hranic“ a jsou v „tomtéž království“. Francouzský rabín a talmudista Menachem HaMeir (13.-14.st.) „odmítal označit křesťanství za modlářství pro jeho etiku a morálku.“ Sám Maimonides, který nijak „nenadržoval křesťanům“, musel připustit, že „křesťanství připravuje svět na příchod Mesiáše, kdy celý svět bude v jednotě sloužit Bohu“ (v závěru Mišna Tóra). „Judaismus je diametrálně rozdílný od křesťanství“, prohlašuje rabín Moše Ben-Chaim a dodává, že „křesťanství vyžaduje slepou víru“. A ve svých názorech není osamocený.
Podobně je tomu i mezi křesťany. Ti znalí Bible vyznávají, že křesťané tvoří se židy jeden Boží lid a jsou vděční Bohu za tu přednost, že ačkoli byli dříve „bez Boha na světě“, jsou díky Ježíši Kristu se židy v jednom království. Mezi ně rozhodně nepatří Bailey Smith z Jižních Baptistů, který prohlásil, že „Bůh modlitby židů neslyší“. Nebo papež Pius X., který řekl v roce 1904 Teodoru Herzlovi: „Nemůžeme vám zabránit v cestě do Jeruzaléma, ale nemáte naši podporu. Židé neuznali našeho Pána, proto ani my nemůžeme uznat židovský národ a jeho návrat do Svaté země.“
Musím se přiznat, že četba rabínských námitek proti křesťanství je pro mne vzrušující, jako pro někoho dobrodružný román. Nacházím v nich myšlenky dobré i špatné, ale těch dobrých a poučných je daleko víc!
Je potěšující, že mezi ty, kteří v dnešní vážné době stojí na straně Izraele, patří řada mladých lidí, o kterých čteme na webu eretz, eportál nebo eurábia. Méně potěšující je nedostatečná podpora Izraele mezi „služebně staršími“ křesťany.
Čím více věcí se ve světě mění, tím více je zapotřebí držet se toho, co je neměnné. A tím je Boží slovo, společný poklad židů i křesťanů.
(7.1.2010, ko)
