Není moc blogařů na straně Izraele. Zkušený novinář a spisovatel Břetislav Olšer je jedním z nich. Několikrát už Izrael navštívil a mohl poznat blízkovýchodní problém zblízka. Proto o něm napsal i několik knih. Přesto ho poučuje mladý blogař Michal Očadlík (25.11.) a klade mu několik otázek. Pan Očadlík by si měl položit otázky především sobě.
Když římský císař Hadrian v roce 135 přejmenoval Judeu na „Syria Palestina“, nahrál všem nepřátelům Židů. Název Palestina se od té doby používal běžně pro izraelskou zemi. Právně by měl tento název skončit 14.května 1948, kdy na tomto území vyhlásil David Ben-Gurion, v souladu s rozhodnutím OSN, židovský stát Izrael. Palestinští Židé i Arabové se stali občany státu Izrael. Slovní obrat „Palestinci“ vnutili světu Hadriánovi „pohrobci“.
Michal Očadlík obviňuje Olšera, že „hází všechny Palestince do jednoho pytle.“ Myslel tím na operaci Lité olovo, která byla izraelskou reakcí na ostřelování Izraele islámskými teroristy z Gazy. Je docela možné, že při této operaci přišel o život Arab, který násilí nemiluje. Nedá se tomu ovšem zabránit. Nálet spojenců na Drážďany jistě zabil i ty Němce, kteří s Hitlerem nesouhlasili, stejně jako ruské bombardování čečenského Groznyj zabilo ty, kterým bylo násilí odporné. Na rozdíl od spojenců a Rusů, Izraelci Araby v Gaze včas varovali!
Očadlík z neznalosti napsal, že mladí izraelští vojáci „pravděpodobně střílejí, a je jim jedno, koho trefí.“ Podle etického kodexu izraelské armády platí, že je-li v ohrožení život civilistů, musí se rozkaz k útoku zrušit a znovu přehodnotit. Každé zabití civilistů pak posuzuje soud, zda se tomu dalo zabránit či ne.
Další Očadlíkou mylnou představou je, že Arabové svými násilnými činy proti izraelským civilistům „páchají akty beznaděje“. Arabové totiž začali vraždit Židy už ve 20. a 30.letech 20.století, čili v době, kdy stát Izrael ještě neexistoval. Naváděli je k tomu jejich islámští duchovní, kteří jsou dodnes hlavními podněcovateli násilí na Blízkém východě.
Až dojemné pochopení má pan Očadlík v případě arabské dívky, která jezdila ošetřovat zraněné Araby tak dlouho, až pod dojmem hrůz „začala vraždit.“ Zdali Očadlík ví, že přesně totéž se stalo židovskému lékaři Baruchu Goldsteinovi? Také on ošetřoval zraněné přátelé, ovšem na druhé straně barikády. Jednou toho měl dost a v únoru 1994 zabil 29 Arabů v mešitě al-Ibrahimi v Hebronu jako pomstu za zabité Židy. Má pro něj Očadlík pochopení?
Očadlík rád cituje židovského autora knihy „Konec judaismu“, Hajo Meyera, který se sám označuje za ateistu. Proto má pochopitelně negativní postoj k věřícím Židům, ostatně jako všichni ateisté k věřícím. Proto je také naprostá většina izraelská levice proti věřícím Židům v Izraeli a raději spolupracuje s Araby. Není nutno, aby ten, kdo neznává Boha jako nejvyšší autoritu a pravdivost Bible, aby se postavil na stranu Izraele, ale každý slušný člověk by měl uznat, že:
- se Židé v listopadu 1947 podvolili rozhodnutí OSN a souhlasili s rozdělením území;
- se Arabové postavili proti většině civilizovaných zemí a silou zbraní chtěli rozhodnutí OSN zvrátit;
- to byli právě Arabové, kteří se pokusili vojensky třikrát vymazat stát Izrael z mapy;
- Izrael vyzval v 1948 v Deklaraci nezávislosti sousední Araby ke spolupráci, zatímco Arabové, Fatáh i Hamás, ve svých Chartách vyzývají k násilí vůči státu Izrael;
- Arabové i Turci po svém vpádu na izraelské území ničím dobrým této zemi nepřispěli;
- všichni cestovatelé po Palestině až do příchodu židovských přistěhovalců po 1880 svědčí, že země byla zplundrovaná, pustá a v troskách, jako např.:
„Země je převážně neobydlená, naléhavě potřebuje obyvatelstvo.“ (britský konzul v Palestině James Finn (1846-1863) řekl v polovině 19.století hraběti z Ciarendonu 15.9.1857)
„Turci proměnili Palestinu ve zpustošenou krajinu…Arabové v ní nic nevytvořili.“ (Felix Bovet, v Egypt, Palestina a Fénicie, Návštěva ve Svaté zemi v 1858)
„Judea je zpustošená a liduprázdná, můžete cestovat kilometry a nepotkáte člověka.“ (Arthur Stanley, Sinaj a Palestina, 1881)
„Cestoval jsem Galileí a nacházel jsem jen ticho, jako všude v Palestině, města a paláce leží v prachu, tato melancholie opuštěnosti těžce doléhá na člověka.“ (Pierre Loti, La Galilee, Paříž, 1895)
„Nalezli jsme jen několik zemědělců, uboze hospodařících v hliněných chatrčích a všechny trpící malárií…Rozsáhlá území byla zanedbaná.“ (Lewis French, v 1931 britskou vládou pověřený vedoucí rozvojem země)
