“Hranice státu Palestina budou ty ze 4. června 1967 a Jeruzalém bude naše hlavní město. Je jisté, že mír nelze nastolit násilím, okupací, zdmi, osadami, vězením, obležením a popřením práv uprchlíků. Mnozí palestinští Arabové vidí osady v Judeji a Samaří a už pochybují o řešení v podobě dvou států. Nevím, kdo dal Izraeli právo na budování osad. Bude-li dosažen mezi námi a Izraelci mír, celý arabský a islámský svět okamžitě uzná stát Izrael, jak to požaduje mírový plán a arabská iniciativa.“
To jsou slova předsedy arabské autonomie Mahmúda Abbáse při setkání s prezidentem Barackem Obamou. Abbás už dokonce vynechal označení „východní“ a zmínil jen Jeruzalém jako budoucí hlavní město palestinských Arabů. Chtějí-li Arabové opravdu mír s Izraelem, proč kladou Izraeli nesplnitelné podmínky? Dobře vědí, že Jeruzalém nerozdělí žádný izraelský premiér. Mají totiž v živé paměti roky 1948-1967, kdy měli Arabové moc nad tímto městem. Všechny synagogy zbořili a židovské hřbitovy znesvětili.
Předseda Abbás začal svůj projev slovy: „Ve jménu boha milosrdného a slitovného.“ A zajisté tím myslel islámské božstvo Alláha. Možná si něco z koránu přečetl, ale v Bibli se asi moc nevyzná. Jinak by se nepřiznal, že neví, kdo dal Izraeli právo stavět byty a domy v Judeji a Samaří. Byl to Hospodin, Bůh Izraele, který podle Gen.17,8 řekl: „A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou.“ Aby si náhodou Arabové nemysleli, že se to zaslíbení vztahuje také na jejich praotce Izmaele, vzkázal i jim Jákobův syn Josef v Egyptě: „Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví a vyvede vás odtud do země, kterou přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“ (Gen.50,24)
Proč tolik Arabové bazírují na hranicích ze 4. června 1967? Izraelci tuto hranici nazývají „osvětimskou“, nehájitelnou. Kdyby zaútočili najednou moderními zbraněmi z Gazy, z autonomie, z Golan a Libanonu, Izrael by zřejmě nepřežil. Pak by nastal „mír“ na islámsko-arabský způsob.
