- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Při mačkání právě uvařených brambor vidličkou se mi nečekaně do hlavy vedrala otázka, co když má takový brambor duši? Co když jsme jej zabili vykopáním ze země, povařili v hrncu a nakonec rozmačkali vidličkou? O přelití šťávou z uzeného, jež kdysi taky chrochtalo, nemluvě...
V tu chvíli ale naštěstí zapracoval dávný pud, možná jeden z nejstarších - hlad. A tak nezvítězil sentiment z poznání, že nejen muž má duši (někdy na konci předminulého století), že ji má i žena.. a co víc, možná i vše živé. A právě v tuto chvílí jsem u sporáku přemýšlel, zda moderní nemoci dnešní doby, anorexie, veganství a jiné, nepramení právě z přemíry poznání. Snad žádné jiné zvíře se nevzdalo během evoluce své přirozené potravy, vyplývající z toho, zda je tvor býložravec, masožravec, či všežravec. To jen člověk příliš zblbnut dnešní podobou psychologie a vědy odmítá jíst svou přirozenou potravu, poukazujíc na to, že ne vše je humánní, přece nezabiju něco (=rozuměj nerozmačkám už tak v hrnci zabité brambory) jen abych se mohl najíst.
Na závěr krátkého čtvrtečního pojednání jen snad malý fór: Jaký je rozdíl mezi vegetariánem a absolutním veganem? Vegetarián nejí nic živočišného původu, absolutní vegan nic co vrhá stín...
Když se teď kriticky zamyslím nad tímto článkem - spíš než článek úžasný je to paskvil. Ale co taky chtít od hladového člověka, který místo oběda pojednává o jídle na blogu.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!