Veřejnoprávní přeci nemusí znamenat špatné!

Můj názor na kvalitu zpravodajství veřejnoprávní televize se nemění a pokud ano, tak bohužel pouze k horšímu.

První příklad: Jeden z krajských redaktorů dělá rozhovor s manažerkou spediční firmy v menším městě a ptá se jaký vliv má na její firmu zvyšování cen pohonných hmot. Ona odpoví, že mají na dvoře obrovskou nádrž na naftu, ze které čerpají jejich šoféři a když tu nadrž naposledy naplnila, tak platila dvakrát tolik, co před tím. Tahle pitomost projde přes toho redaktora (jaké má vzdělání? kdo ho vybral?), ale i přes editora a odvysílá se v hlavním večerním zpravodajském pořadu. Nevím, jak velkou mají na dvoře nádrž, ale dá se s jistotou předpokládat, že jim nevydrží déle než pár měsíců. Nafta se zdražila od té doby v nejhorším případě o 30 %, takže nádrž prostě nemohla stát dvojnásobek, pokud ta chytrá „manažerka“ nekoupila tentokrát větší množství. Čili tady máme minimálně tři nemyslitele navlečené na jedné šňůrce za sebou (nebo do série?) Ale, divák to vidí, slyší a věří! Takhle se vyrábí blbá nálada a není zapotřebí Moskvy.

Druhý příklad: Redaktoři a editoři zpráv nerozlišují mezi obratem (tržbou) a ziskem. Nemusí být každý podnikatelem, ale nějaké ekonomické minimum bych předpokládal.

Třetí příklad: Dozvíme se, že se čistý zisky nějaké banky zvýšil o 15 miliard. Tato zpráva má stejnou hodnotu asi jako když vám někdo na dotaz, jestli ví, kolik je hodin, odpoví: „Ano, vím“. Nedozvěděli jsme se, se kterým rokem porovnávají (předkovidovým? kovidovým?) Případně jestli je to více či méně, než jiným bankám? Chybějí souvislosti.

Čtvrtý příklad: Slyšíme, že dodavatel plynu či elektřiny zvedl zálohy o nebo na 200 %. To je pochopitelně nemravné, ježto se zvýšení cen na dvojnásobek, přes všechny průšvihy, neočekává. Důležité je však to slovo „zálohy“ a mělo by se dodat, že jsou zúčtovatelné. Pro toho, kdo to neví, to znamená, že dodavatel na konci období vrátí přeplatek či bude požadovat doplatek, podle skutečného vývoje cen. Je jasné, že firmy raději vyberou více a budou pak vracet (pokud nezkrachují), než aby pak tahaly z méně solventních klientů nedoplatky. Nicméně platí, že to přehánějí a stát mlčí.

Pátý příklad: ČT nerozlišuje mezi přírodním katastrofami (tornádo na Moravě, povodně) a jednotlivými neštěstími (požár domu, autohavárie), což patří na bulvární kanály, pokud se nejedná o hromadnou havárii, po které byla zablokovaná dálnice na několik hodin, i když to také není nic nového. Je to jen pokus uživit krajského redaktora v regionu, kde se zrovna nic podstatného nestalo.

Šestý příklad: O tom také píšu (marně) již po několikáté. Představa, že kvalitní reportáž redaktora musí být nutně doplněna rozhovorem, platí pouze v případě, že dostanete k mikrofonu někoho, kdo k tomu má opravdu co říci: velitele zásahu, primátora, starostu, majitele či manažera firmy. Neplatí to pro případ, že chytnete bábu ze sousedství, která ten malér ani neviděla, případně o tom něco ví pouze od „směroplatné“ Máni.

Sedmý příklad: Stává se hlavně o víkendu, který je na události trochu okurkový, že je třeba vypodložit zpravodajství něčím nadčasovým, co čeká v archívu. A tak se dozvíme, jak se opylovala včelí královna na Vsetínsku, případně, že na balíkové přepážce v Krnově mají nový počítač. Je to k nepřežití od samého začátku, ale ono to samotným oznámením nekončí. Po každém dokončeném souvětí věřím, že už reportáž skončí, ale o na ne a ne. Vydrží jim někdy i dost přes minutu, což je v „primetime“ opravdu hodně. 

Osmý příklad: Jsme hrozně zahleděni do zpráv z našeho ďolíčku. Pokud se věnujeme obětavosti zdravotníků v době covidové (kterou upřímně obdivuji!), je třeba obejít skoro všechny krajské redakce, aby nemohl někdo říci, že je ČT pragocentrická. Já bych raději viděl nějaké zprávy ze světa, kde se dějí zásadní věci a my o nich nic nevíme.

Devátý příklad: Netuším, proč moderátoři a moderátorky stojí (některé už sotva stojí), případně popocházejí čapím krokem, který umí nejlépe železný Kuba.

Desátý příklad: Kdo ty moderátorky obléká? Je to něco mezi Alma Atou a Severní Koreou!