Ivánku, kamaráde, můžeš zase mluvit

Zámečník Horník, živoucí legenda nejen českého fotbalu, ale i dramatu, se vrací na místo, kde to všechno začalo, respektive tam, kde se to všechno provalilo. V roce 2004 dělal čest svému jménu, a jakožto sportovní ředitel Viktorie Žižkov kutal pod Českou ligou rozsáhlé korupční šachty, nyní je zpět, zpět ve Viktorce, zpět se svým krumpáčem a lucerničkou?!

V roce 2004 vypluly na veřejnost záznamy odposlechů několika fotbalových funkcionářů. Hlavními aktéry byli bývalý manažer Viktorie Žižkov Ivan Horník a bývalý šéf komise rozhodčích Milan Brabec. Tito pánové si českou fotbalovou ligu přeměnili na jakousi strategickou stolní hru. Rozhodčími pohybovali po hrací ploše dle libosti, delegovali je na jednotlivá utkání podle toho, jak se to zrovna hodilo Horníkově Viktorce (nejedná se o manželku Ivana Horníka, nýbrž o výše zmíněný fotbalový klub FK Viktoria Žižkov). Ovšem ne všechny tahy byly správné a občas ani „třicetníky“ a „padíky“ v kapsách rozhodčích neznamenaly výhru, není proto divu, že se pan Horník pozastavoval a kroutil hlavou nad špatnou situací v českém fotbale.

Kvůli svým korupčním praktikám stanul Horník v roce 2006 před soudem, který mu uložil trest v podobě desetiletého zákazu činnosti ve fotbalové branži. Pan Horník však poctivě zpytoval své svědomí, a tak mu byl v lednu roku 2012 zbytek trestu prominut. Horník neváhal a už o měsíc později usedl do křesla pro sportovního ředitelé ve fotbalovém Chomutově, talentovanému funkcionáři ale začal být Chomutov malým pískovištěm, a tak se vrátil zpět do Prahy, do klubu FK Bohemians Praha, kde nastoupil jako manažer.

„Tam, kde to skončilo, by to mohlo zase začít,“ zní z Horníkových úst a zkušení hnidopichové by mohli okamžitě kontrovat otázkou: „Co?“ Vrací se Horník kvůli tomu, aby se opět sžil se svým oblíbeným klubem, vrací se kvůli své lásce k fotbalu, vrací se kvůli elektrizující atmosféře druholigových svatostánků?! Nebo je pan Horník zpět kvůli tomu, aby se pokusil znovu pospravit a ještě vyztužit korupční síť táhnoucí se napříč českým fotbalem, aby mohl opět rozdávat rozhodčím notičky, ve kterých jsou představy o výsledcích dosud neodehraných utkání?! Jakožto sportovní fanoušek bych byl rád za srdcařskou variantu číslo jedna, jako realista a skeptik se však obávám pavoučí varianty číslo dvě.

Sám pan Horník říká, že nikoho nezabil a svůj trest si odpykal (byť zkrácený). V tom má jistě pravdu, nikoho nezabil, ba přímo naopak, útržky telefonických porad mezi ním a jinými fotbalovými představiteli pobavili (ne)fotbalovou veřejnost natolik, že střední délka života musela v Čechách stoupnout minimálně o dva roky. Jak se moudře říká: „Chybovat je lidské, ale odpouštět božské,“ jak vidno, pánbu Pelta již Horníkovi odpustil (věřím, že kvůli písemnému vyjádření „Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit“, nebude přerušeno žádné utkání).