Znáte to. Rupne vám v bedně, prdne v kouli, jste jak z divokých vajec. Konečně přestanete mluvit, ale konat a měníte zaměstnání, které vás nebaví, za to, po kterém doslova prahnete.
Pohádky je konec! Je to obchod něco za něco. Vzdejte se něčeho, co milujete pro to, co pro změnu též milujete. Inu, ono to tak jednoduché nebude. Proč že? Protože ono zaměstnání si žádá dojíždění a vy nemáte přibližovadlo a našetřenými stohy pětitisícových bankovek neoplýváte. Jako na potvoru, dneska jste je všechny zapomněli vydělat. Váš job se nachází v takové díře, že vlakové a autobusové transportéry tam jezdí sporadicky, nechutně a ještě navíc pomalu. Prakem vás tam nikdo nedostřelí, katapultem jakbysmet, ani teleport vás nepřiblíží kýženému cíli (protože je to na konci světa a vy nevíte jaké zadat souřadnice), jako tabulka čokolády vás nepřiblíží vyzáblé postavě.
Co bychom to ale byly za frikulíny, kdybychom nezapojili naší myslivnu. Jsme duchaplní Duchem svatým či jiným religiózním šprýmem a tak kujeme jinou cestu za blaženým uspokojením našich pracovních pudů. Co stěhování?! Říká se, že lepší vyhořet, ale co nám zbývá. Hystericky opláčeme odchod od přátel na bytě i okolí, uroníme kýbl slané vody, a coby žijící floutci v době kompjůtrů usedneme ke švitořícím krabičkám.
Google náš, jenž jsi na wifině, čiň se! Jo nic, pravíš? Hle, něco! Dražší než safír a taky daleko. Popřípadě prší, nebo je to do kopce. No tak zpět k variantě A. Respektive její beta verzi.
No takže k Ježíšovi si přát jezdítko, které nepředbíhají nehybné předměty, je marné, poněvadž teď v květnu by byl velmi skoupý na milodary. Máme ale Filipa, tudíž geniální plán se zrodil! My si na něj vyděláme! Moment, jak? No v té práci, kde nás to nebaví, přece! A to bude trvat. Do té doby, jak se sluší a patří, vaše nevyhřáté místečko už s nabroušenými zuby obsadí nějaký ztroskotaný vandrák. Popřípadě jemnocit blahořečených nadpřirozených kouzel, čar, magií a bohů zabrání komukoli jinému ho zabrat, nýbrž neprojeví tolik inteligence, protože společnost, kde se vyskytuje do vás zamilovaný flek, zkrachuje. No a proč asi. Protože vaše jedinečnost překypující energií se tam neobjeví a nezpůsobí akciovou erekci ve, za vaší přítomnosti, workoholickém kolosu a burza bude čnět netknutě neotřesena.
Život by byl jednodušší, kdyby byl jednodušší. No co, pocitově se dostáváme do takové nálady, že bušit škeblí do zdi či o stůl do konce života se nám už nezdá jako tak špatná činnost. Kdepak, my po tom toužíme! A náš případný autentický citát po půlhodině by zněl zhruba takto: ,,gbdflsjh!!!“. Za romantického přikapávání slin na zem z brady a moudrostí sršícího pohledu.
No, ta představa byla tak hrůzná, až jsem se zapotil! Thore chraň, abychom našli vysněné zaměstnání!
