Toto tvrzení na mne dolehlo z rádia a já se, chtě nechtě, nad tím musel pozastavit a zamyslet. Pozřete na mou následně vyprodukovanou neledabyle poskládanou snůšku slov.
No, tak abych pravdu řekl, moc takových věcí jsem neviděl. Buď jsou Češi velmi šikovní a umí své špeky schovávat, nebo si navzájem propůjčují proporce. Teda Češkyně, Češi si většinou nechají to své vypracované nabumbané pivní pupík. Leckterá žena je tlustá buď na kozách, což nemůžu zhodnotit, nebo na zadku, což opět nemůžu zhodnotit, když to nevidím „online“. Možná že mají tlusté vlasy, fakt nemám zdání. Ale když už vidím tlustého Čecha, většinou je tlustý celý, ne jen třetina z něj…
Ale teď vážně. Je to omílané sice stále dokola a asi se ani nic nezmění na tom, že jeden ze tří je plnotučný a budeme ještě více. A byť je to jako bušení hluchým do vrat, házení hrachu na zeď a výstřel do tmy, je i tak aspoň dobré, že se na to pořád poukazuje a nebere se to jako dogma. Asi tedy marnotratně sepíšu tyto řádky, ale když to aspoň jednomu člověku švihne po kokosu a změní své jednání ke svému tělu, budu jen rád.
Ohromuji tedy svět a zastiňuji pisálky a dloubaly i hnidopichy touto žhavou novinkou, zprávou a echem, že začínáme dupat a vážit jak sloni! Pačemu garíla? No protože přece rádi baštíme! Rádi se futrujeme tučnými věcmi! Nezdravě se přežíráme! A co víc? No gauč, tývka kompík a těžká válenda s pořádným zevlingem. Kdyby jen to. Nepokrytecky na sebe ukážu, že i já si u počítače trošku zamonitoruju, dám si vepřo knedlo zelo a o víkendu hodím nohy na stůl tak vysoko, že mě div žena nesejme za bezprostřední ohrožení lampy na svítivém životě. Ale všeho s mírou, klidně s Mírou, ale s mírou.
Dle mého úsudku ale zacházíme do extrému. Češi už si nevaří jako dřív, všechno je připravené na podnosu, fastfoody inkasují za naše bříška, my si ještě rádi s úsměvem zatloukáme další a další hřebíček do rakve pomocí přemrštěného cholesterolu a dalšího svinstva. A že jsme fakt frajeři, dáme jim i dýško! V kanclu sedíme a tloustneme. Nedá se nic dělat, ale dohnat pohybový deficit po práci, když už nemáme manuální zaměstnání? Na to jsme taky líní. Budiž tedy, že sami na sebe zvysoka kálíme. Ale uvědomujeme si, že tohle učíme i naše děti?
Pro naše pohodlí, když doma otravují, je šoupneme k počítači, podstrojíme jim tablet a hraj si, tu máš kohouta. Děti hrající si venku se pomalu stávají raritou. A nemyslím si, že je v cajku, když to doháníme mašinkami, které hubnou za nás, a baštíme chemikálie, které na naší tělesné schránce způsobí, kdo ví co.
V budoucnu budeme nepochybně tak líní, že se necháme geneticky modifikovat, až na to bude technologie a prolomí se tabu, které haní jakékoli zacházení s lidským genomem. A že se nepochybně prolomí, si buďte jisti. U pár jedinců, možná i mas nepochybně zvítězí pohodlí a rádi toho využijí.
Lidi moji zlatí, naučte se sportovat! Naučte to své ratolesti! Stmelíte rodinu, zažijete zábavu, endorfiny vám zážitky ze života ještě umocní a nejen díky radostné mysli, ale i možná lepší kondici a celkovému fyzickému stavu se dožijete vyššího věku! A to nemyslím zpráchnivění ve starobinci, ale žití naplno a prožívat úžasné chvíle s prcky svých už vyrostlých prcků a necítit se zralí do urny, hrobky či další podobné po zbytek věčnosti nezáživné stáži, kde si třeba uvědomíte smrtelnost brouka, ale pozdě. Lepší pozdě, nežli později? Inu dobrá, jestliže v příští reinkarnaci budete žít zdravěji a vydatněji, jen dobře. A pakliže žádný posmrtný ani další život není a vy už budete jen bloumat, že jste to mohli udělat jinak, tak každý svého neštěstí strůjce.
Nebudu nikoho k ničemu nutit, když vám/nám vyhovuje, jak žijeme, tak ať. Chci jen napomenout, že se to dá udělat i jinak. Možná lépe.
