Zajímá vás, jak to může dopadnout s člověkem, který se vydal sledovat zimní sport mezi lidi, naší zemí tolik oblíbený, vzdor velké pozorovatelské odmlce? Takhle to dopadlo se mnou...
Je to už pár let, co jsem hokejové mistrovství pozoroval pod téměř skoro opravdivým drobnohledem. Jsem typ diváka „dej mi atmosféru, zbytek mi je putna“. Čas od času zajdu na fotbal a fanaticky fandím, mám rudě před očima a díky tomu svému řevu a zatemnění mysli nemám sebemenší ponětí, co že se to vlastně na hřišti děje. Čas od času mě třeba vyvede z míry nějaký ten gól, ale z celého zápasu si pamatuju jen útržky.
Zašel jsem tedy na přátelské pozvání na zápas Kanada Česko prozkoumat nový kutloch, pelech, možná i místnost budoucího Bakchického vytržení. Dobrou půl hodinu jsem ale bloudil na Hájích, až jsem měl pocit, že celý večer je pro mě v háji. Bodře to dopadlo a dostal jsem se na místo určení. Chmelivo teklo, křupky křupaly, chlebíčky chlebíčkovaly a i další věci lezly do pusy pro utěšení mlsných oslizkých dosud pramálo mokem napájených jazýčků.
Díky mému nadržování atmosféře na úkor hry jsem více žvanil, než sledoval. Ono to pro mě má trochu smysl. Kolem 16. roku života se mi razantně zhoršil zrak a hned na to, se ještě razantněji ustálil na půl dioptrii. Nic závažného to není, ale jsem líný nosit brýle a na poznámky, ať je nosím, jsem tvrdohlavý jak buk, tak věci jako puk mi jsou celkem fuk a nemůžu na něj udělat kuk i když bych musel podstoupit týrání pekelných muk, když ho nevidím.
Inu tedy očima to nepůjde, alespoň sluchem to zachráním, říkám si. Jenže z našeho týmu si pamatuju Jágra, pak dalších pár starších mladíků a leckteré jméno je pro mě nové. A tak když nám Seguin dal gól, byl jsem rád. Že máme bránu už zase na druhé straně, jsem v zápalu žvanění nepostřehl, Seguina si spletl s pro mě doposud neznámým Simonem, nemluvě o jiné barvě dresu a menší údiv spolukecálků byl téměř na světě a skoro jsem letěl oknem. K mému štěstí má nelíná huba nezpůsobila neštěstí a hnedle jsem se ospravedlnil.
Hokejová bitka skončila, pitka se také chýlila k závěru a pochutinová jatka jakbysmet. Jsem ale šikovný vykladač příběhů a tak mi ten můj drnčící kolovrátek způsobil ujetí dalšího nočního spoje a byl mi tedy nabídnut nocleh a já ho vřele přijal. Díky velmi kvalitnímu zatemnění jsem hajal skoro dlouho. Málem tak dlouho, že by z noclehu byl denleh. No, a když ten hokejový večer zhodnotím, tak můj ortel zní takto. Jestliže Češi ono mistrovství vyhrají, já to určitě nebudu.
