Toto je příběh novináře, který si na sebe tento den rozhodně ani zdaleka nevydělal. Zažijte jeho příběh na vlastní do monitoru koukající zrak
Paradox, hádanka, oxymóron, špatný vtip? Kukuřičné něco na zobání s přídavkem popu. Je toto možné? Kdo jen trochu slyšel Korny, ví, že pop to nebude. Ptám se tedy jazykovědců, hudebníků a všech extrémistů (z důvodu, že se přifaří ke každé násilné akci), zda neprovést nějakou revoltu, převrat či puč, svrhnout toto slovo z útesů všech slovníků a nahradit ho nově korunovaným metalkornem či jiným novým patvarem.
Ale i to se nejeví jako nejlepší nápad, protože kdo jen z dálky viděl metalistu a má trošku fištrónu, má v kedlubně jasno, že kukuřice není tou nejlepší pochutinou pro zjevení tohoto druhu. Rozhodl jsem se tedy se svým štábem vyrazit do ulic s dotazníkem, co baští metalisti nejraději a zda ty ignoranty pseudolidi doteď nerozhořčuje, že kukuřičné zrní naprosto mate a zavádí lid tohoto státu. Možná v tom má prsty vláda, o tom ale možná jindy.
Doba je však krutá. Kapitalismus pracovitého nakrmí, línějšího vyhladoví, a proto nastal konflikt mého úzkého, líného pracovního kolektivu. Stávka těch povalečů pro zvýšení mzdy a zlepšení pracovních podmínek ochromila mou reportáž a já se musel vrhnout do jednání s rezolutními požadavky případného nově změněného pracovního vztahu. Jelikož můj do teď konflikty neposkvrněný dream team tvoří pouhý jeden člověk a navíc jsem to já, nebudu nikomu lhát, padala ostrá slova, jadrné hádky, protože já jakožto šéf, tak i jako zaměstnanec jsem hájil své pozice a neustoupil ani o píď.
Po 8 hodinách jsme došel ke kompromisu, že vzdor řídící pozici, tudíž i podstupování více stresu a všem dalším neduhům spojených s vedoucím postavením, udělám dobré gesto a snížím si plat o třetinu a odebranou třetinu si přidám, jakožto zaměstnanci. Reálné změny moc nenastaly, jelikož má redakce funguje doslova, dopísmene i dočísla, ba dokonce dotečky i dosmajlíka na pouhopouhý dobropis. Nula od nuly pojde, y + x/3, kde x a y tvoří nicotné ale obrovské nic. Mé hloupé dělnictvo si však nepochybně ničeho nevšimne a bude táhnout vůz mého novinářského koncernu dál.
Po ztrátě drahocenného času jsme tedy konečně započal téměř nekonečný městský průzkum. Uchýlili jsem se k němu za pět minut dvanáct, dle mých matematických schopností tedy za sedm celá, neurčité hodiny určitého, ba nejistého data. Jenže čas si nebral servítky, zažertoval si se mnou a do konce pracovní doby zbývalo jen pár set sekund. Než jsme nazul střevíčky, splnili jsem si povinnou pauzu na jídlo, vhodil plasty, skla, papíry a netříděné odpady a případy do určených popelnic, odrazil jednoho bezdomovce výpady a nebyl čas na nové nápady, padla definitivně padla.
Jak už to bývá, když se nedaří, narazil jsem jen na sebe ve schizofrenním stavu šéf ala zaměstnanec a oba moc nevěděli, jak odpovědět na již dříve stanovenou, jenomže časem ošlehanou a tak málem zapomenutou otázku, co by to ten metloš baštil nejraději. Co bych to byl ale za vůdce, führera a konglomerátníka, když bych si nedal přesčas. Ten pro mě tedy nic nevyřešil, ale protože dřu, makám, fárám i o svém volnu, jsem už dospěl k jistému pokroku, takovému polovičatému závěru. Mně, jakožto majiteli a řídícímu firmy a posluchači onoho krásného burácení, asi nejvíc imponuje maso. Mně, jakožto zaměstnanci, jsem se nic nedozvěděl, protože jsem už šel domů a trávil čas zábavou. Z popkornu mi tedy vznikl metalflesh.
Po doporučení kapele, aby změnila své jméno, jsem zahájil protistátní komplot o dosazení metalfleshe na vrchol a sesadil nenáviděný popkorn. Krutý zásah přírody, bohů, nebo zda jen díky chybě toho idiota, co dělá pode mnou (protože já bych to přece nikdy neudělal, jsem šéf firmy a jsem dokonalý) jsem se dopídil k informaci, že popkorn není, že je jen popcorn. Kapela Corn není, jen Korn. Ještě navíc teda KoRn. Ko?n, mám li teda být naprosto přesný.
Plyne z toho co? Článek, psaní, novina k ničemu, práce na…že mi není rovno . Nejenže budu po dnešku zase ve ztrátě, ale i akcie mi spadnou. Až to zjistí ta svině podřízená, určitě mě protlemím. Ale já tomu šmejdu dám, na hodinu poletím, smích mě přejde. Dnes jsem tedy čtenářům mého plátku uštědřil naučnou lekci o tom, že se nic nového nedozvěděli. Napravit to nemůžu, protože ten můj bulvár bude příště psát zase o něčem jiném, ještě navíc o personu slabší.
Tak zas někdy, přítelíčkové, BURN IN HELL! Or freeze in Helheim…
