Mají tyto dvě věci v dnešní době vůbec něco společného? Existují silné postavy, Johanka z Arku, Gándhí, Budha, Mohamed... u nichž se toto spojení jasně nabízí, ale souvisí toto téma nějak se světem busienssu? Při tom každá firma má na svých www slova POSLÁNÍ. Poslání je více než práce. Poslání přesajuhe jednotlivce, dává smysl,i když v dnešním světě je to zapeklitá otázka.
Jak je to se spiritualitou, když člověk přestane věřit v Boha či bohy, a to ne protože by se pro to sám rozhodl, ale protože to prostě už není možné? Když přijde uvědomění, že svět je prázdný. Ale co s jakousi potřebou a tušením, že nás něco přesahuje, např. minimálně existence jiných lidí. Můžeme si říci, že svět je neosobní chaos, což spíše zrcadlí naše vnímání světa jako chaotického a nesrozumitelného.
Spiritualita je něco, co je původně spojeno s náboženstvím, ale popravdě i v náboženství tvoří izolovanou skupinu. Víra je v podstatě názor. Víra je víra, je to mentální nastavení. Ale spiritualita je specifická zkušenost s tím, co nás přesahuje. Není to nic abstraktního. Zkušenost je to, jak naše mysl zreflektovala to, co se ji přiohodilo. Zkušenost je náš aktivní čin.
To, co člověka přesahuje, není nic božského. V jistém smyslu člověk přesahuje i sám sebe. Naše tělo, naše podvědomí, to všechno „je větší“ než naše vědomí. Nicméně zkušenost přesahu není automatická. Nastavení Ega jej v podstatě neumožňuje. V momentě, kdy sám sebe vnímám jako jedinou správnou realitu, nic jiného než sám sebe nenacházím. I když jsem sebepoctivější, tak nacházím maximálně svoje potřeby a druzí tu jsou nějak pro mne nebo vůči mě.
Přesto se i v egoismu odehrává tušení přesahu. Fascinace čímkoliv je vždy spojena s přesahem více či méně uvědomělým. Možná tady je začátek skutečné spirituality. U mě je to nějak spojené s běháním. Aniž bych přesně rozuměl proč, vnímám běhání jako v něčem stav změněného vědomí. Běhání je pro mne základem mé „spirituality“. I když na tom není nic náboženského.
Leader s přesahem má jiné zdroje energie než jen osamocený jednotlivec v bouři existenciálního oceánu.
Ale jak se stane, že začneme JINAK vnímat to, co vidíme. Jak se stane, že se náš pohled změní, přestože stále koukáme na stejný svět?
Prvním krokem je skupinová emaptie, která nám umožní skutečně rozumět potřebám všech, kteří jsou v součástí sytému (od uklízečky počínaje, makajícími zaměstnanci a zákazníkem konče).
Porozumění je předpokladem Poslání.
Mission statement pak nemusí být jenom fráze.
