O rytíři, který nechal žít….

První zpráva, která na mne po ránu vybafne z iPodu: „Zemřel politik a dramatik…“ a už mi vše bylo jasné. Zemřela osobnost, která sice ne všechny rozhodnutí v prezidentském křesle udělala, tak jak bylo potřeba, nebo jak bychom si představovali, ale nic na tom nemění proslulost, kterou si Václav Havel napříč planetou získal

Na rozdíl od současného prezidenta, Havla všichni všude vítali s otevřenou náručí a státníci se mezi sebou prali, jen aby se jim dostalo cti a mohli ho do své země pozvat. Ani takový světový formát jakým Dalajláma bezpochyby je, opravdu nepřijel za Prof. Ing. Klausem. I Mick Jagger se několikrát stavil v Praze, aby si „pokecal“ s Václavem Havlem.

Také díky Václavu Havlovi jsem se narodil již v demokracii a mohl jejích výhod upíjet plnými doušky.

Pro mne byl Václav Havel jedním z těch, díky kterým jsem se mohl podívat do tolika zemí, bez toho abych někoho musel prosit o doložku a měl nakázáno, kolik peněz si s sebou mohu vzít. Díky němu mohu psát tento blog, chodit do školy, která odpovídá mé píli a schopnostem, nikoli angažovanosti mne nebo, rodičů…a to je jen špička ledovce.

Zemřel muž, který se zachoval jako rytíř, když porazil komunisty, ale přesto je nechal žít…(dnes musím dodat)bohužel… Ač s tímto rozhodnutím zásadně nesouhlasím, těžko hledat v dějinách ušlechtilejší osobnost… Muž, který v cestě za svobodou porazil nedemokratický režim, zkrátka nedokázal vyhrát nad svou závislostí, která mu přinejmenším zkrátila jeho bohatý život.

Havel odešel ale pravda a láska, jako nejvyšší hodnoty zůstávají….