O neatraktivním neinteraktivním muzeu

Národní technické muzeum – fenomén, který není třeba nějak hluboce představovat, jedno z muzeí s největší roční návštěvností. Mnozí z vás ho jistě navštívili a určitě si také pamatují, jak to uvnitř vypadá. Asi všem se vybaví vzpomínka na hlavní halu, kde jsou dole vystaveny auta a vlaky, ze stropu pověšená letadla. Po stranách pak tematicky laděné ochozy (lodě, letectví, motorky, kola). Tuším, že v březnu letošního roku bylo muzeum po dlouhých třech letech po opravách/úpravách otevřeno. Ještě před otevřením, na konci roku 2010 se konal den otevřených dveří, kterého jsem se zúčastnil, ale veřejnost byla vpuštěna pouze na jen „dno“ a jeden ochoz ve velké hale, což jsem si chybně přeložil jako předzvěst velkých změn.

Dnes, když už „po-rekonstrukční návaly“ plné dychtivých dětí netvoří fronty před vchodem, jsem se rozhodl muzeum pln očekávání navštívit. Cena vstupenky pro studenta je naprosto normální. Ze všeho nejdříve jsem vyrazil do již zmiňované hlavní haly, abych zjistil, jaké změny se během těch 3 let udály. Se zklamáním jsem zjistil, že ty největší změny jsou celkem 3: Spitfire (už tam stál v den otevřených dveří), Renault 21, kterým se určitý čas vozil ex-prezident Havel, a Škoda Superb, který prý sloužil 3 roky Prof.Ing. Václavu Klausovi. Jen pro informaci, nebyly to 3 roky. Jisté prameny hovoří o tom, že se Klaus tímto speciálně pro něj upraveným, pancéřovaným Superbem projel, nechal se vyfotit, načež se vrátil k cestování ve své Audi A8, s alibistickým odůvodněním, že Audi A8 L „míň drncá“.

Dosavadní zklamání ještě prohloubil fakt, že ochoz „letectví“ byl uzavřen s nápisem „Zde pro Vás připravujeme novou expozici“ ač jsem tam nikoho žádnou expozici neviděl (jako by to nemohli zaměstnanci předělávat hodinu před a hodinu po otevírací době, a během návštěvních hodin ochoz zpřístupnit). Mé hodnocení změn se propadlo až na samé dno, kdy po mne zaměstnanec muzea chtěl vidět průkaz pro fotografování. Divil jsem se, že něco takového existuje, a když jsem se dozvěděl, že stojí 100 Kč, rezignovaně jsem fotoaparát zastrčil do pouzdra. Skutečnost, že je v roce 2011 někde potřeba zaplatit poplatek pro to, abych mohl fotit, mne velice zaskočila. Během 9 týdnů v USA jsem se v jediném, z mnoha navštívených muzeí, nesetkal s něčím takovým. Dokonce ani v kultovním MOMA (Museum Of Modern Art), kde byla pouze výzva, aby návštěvníci nepoužívali blesk a tím nerušili ostatní návštěvníky.

Plánek zavěšení vystavených letadel, podle kterého návštěvník identifikuje jednotlivé exponáty by mohl fungovat, ale jen za předpokladu, že by nebyl nakreslen jinak, než byly letadla zavěšené.

Nové expozice v patrech (docela by mne zajímalo, co se tam nacházelo předtím…?) byly docela slušně uspořádané, ale v době kdy si 8-leté děti hrají se smartphony nebo iPady, jsou tyto neinteraktivní expozice podstatně neatraktivní. Fotografie, tisk, výstava per Parker, nebo vojenská technika (velice slušná, ale malá)a architektura (také velice zajímavá, navíc s vyhlídkou na zamlženou Prahu) tam prostě byly, ale nic víc, nic míň.

Celkový dojem z návštěvy? Jsou muzea, kam se dá chodit jednou za dva roky, a pořád vidět stále vidět něco nového. Technické muzeum mezi ně rozhodně nepatří. Co se tam dělo celé 3 roky, během kterých bylo uzavřené, je mi velikou záhadou. Jinými slovy, technické muzeum bych zařadil mezi show Alexandrovců, koňskou Apassionatu, nebo Mrazíka na ledě… Prostě věci, které stačí vidět jednou za život…