Zemřel mi hrabě Drákula

Na ten film nikdy nezapomenu. Byl jsem kluk a z černobílé obrazovky na mne uhrančivě hleděl Ilja Racek. 

Některé zážitky z dětství zůstanou zasunuty  hluboko v paměti, ale občas nečekaně vyplují na povrch. Dnes to byla zpráva, která mi dala vzpomenout na tu starou televizní inscenaci, Stokerova  Hraběte Drákulu.  Smutná zpráva. Zemřel člověk s úžasným charismatem, herec Ilja Racek.

Narodil se v roce 1938 v rodině gymnaziálního profesora, v prostředí, které mělo zásadní vliv na jeho názory a vztah k vládě komunistů. Po válce vystudoval DAMU a stal se členem olomouckého divadla.  Ačkoliv měl jako herec odsloužit vojnu v Armádním uměleckém divadle, byl pro svůj kádrový profil zařazen k PTP a jako černý baron odeslán do Komárna.

Po vojně se vrátil do olomouckého divadla a v roce 1960 odchází do Prahy. I když je znám svými postoji k režimu, má "nevhodný" středostavovský původ a je z tohoto důvodu opomíjen, jeho první hlavní filmovou rolí je postava komunistického novináře Julia Fučíka v Reportáži psané na oprátce.

Když se stal stálým členem vinohradského divadla, je už obsazován do rolí, které zcela odpovídají jeho naturelu. Bouřliváci a rváči nebo psychologicky složité postavy jím byly vždy mistrovsky ztvárňovány. Bohužel pro socialistickou televizi i film byl Racek personou vhodnou jen pro menší role a ani ten Fučík mu v očích komunistů kádrový profil nezlepšil. Výjimkou je jen hlavní role v zmiňovaném Hraběti Drákulovi.  Jinak ale hrál Ilja Racek ve více jak 150 filmech a seriálech. Mezi ty nejznámější patří  Kdo chce zabít Jessi?, Upír z Feratu, Svědek umírajícího času, nebo Zlá krev a  Dobrodružství kriminalistiky.

Ilja Racek byl možná na filmovém plátně herec malých rolí, ale v životě člověk velkého charakteru, odvahy. O tom svědčí i to, že jako jeden z mála nepodepsal ostudnou antichartu.