Slzy nad prázdnou oprátkou

Izraelský nejvyšší soud osvobodil člověka, jehož smrt si žádal celý národ. Jmenoval se John Ivan Demjanjuk.

Je to příběh bývalého vojáka Rudé armády, zverbovaného německého zajatce, příslušníka SS, dozorce v koncentračním táboře a amerického občana, Johna Demjanjuka.

Existují dokumentární pořady, které vám nedovolí nechat si ujít jediný díl. Seriál Ďábel od vedle, The Devil Next Door, takový je. Vypráví příběh dělníka z Clevelandu, který poctivě pracuje v automobilce Ford, vzorně se stará o svoji rodinu a pravidelně chodí do kostela. Takový učebnicový příklad imigranta, kterému daly Spojené státy šanci na nový život, a on ji využil bezezbytku.

Všechno končí, když je ztotožněn s dozorcem, který v koncentračním táboře Treblinka hnal muže, ženy i děti do plynových komor. Vypichoval jim oči bajonetem a usekával  prsa šavlí, "americký sen" se zhroutí jako domeček z karet. 

John Demjanjuk, původem Ukrajinec, byl jedním z tisíců lidí, kteří po válce opustili Evropu. Ale nebyli to jen bezúhonní občané. V davu se ukrylo i množství válečných zločinců, kteří si se změněnou identitou žili ve Státech spokojeným životem. Na základě dokumentů poskytnutých  americkým úřadům, měl být právě jedním z nich i John Demjanjuk, ďábel z Treblinky, známý mezi vězni jako Ivan Hrozný.

Tím dokumentem, který měl Demjanjuka usvědčit, byl jeho průkaz z koncentračního tábora Trawniky, kde měl být vyškolen na dozorce. Podle fotografie jej označili přeživší holocaustu za Ivana Hrozného a v roce 1977 byl vzat do vazby. Složité vyšetřování  skončilo až v roce 1986, kdy byl Demjanjuk definitivně s treblinským katem ztotožněn, zbaven amerického občanství a vydán do Izraele. Během celé doby vyšetřování probíhaly v USA demonstrace. A to jak za jeho odsouzení, tak i propuštění.

V Izraeli to bylo ale úplně jinak. Devadesát devět procent národa žádalo Demjanjukovu smrt. Byli tak přesvědčeni o jeho vině, že proces považovali za pouhou formalitu. Tuto situaci názorně dokresluje fakt, že patnáct oslovených izraelských právníků jednoznačně  odmítlo spolupracovat na obhajobě. Jediný kdo neodmítl, byl Yoram Sheftel, který byl okamžitě označen za zrádce národa.

Sám o tom jednou s úsměvem řekl: " Oni toužili po mé smrti víc, než po té Demjanjukově."

V průběhu všech jednání Demjanjuk prohlašoval, že je nevinen. A to i tehdy, když jej svědci jednoznačně identifikovali, jako Ivana Hrozného. Přestože se obhajobě podařilo zpochybnit některá svědectví, John Demjanjuk byl v dubnu 1988 soudem uznán „bez váhání a s naprostým přesvědčením“  vinným  a odsouzen k trestu smrti provazem.

Přestože se obhájci proti rozsudku odvolali, začala se stavět v těsné blízkosti cely smrti šibenice. Snad  aby Demjanjuk slyšel sekyry tesařů.

Na povrch přicházela nová fakta zpochybňující rozsudek. Obhájci díky pádu Sovětského svazu získali fotografie z archivu KGB, na kterých je zaručeně Ivan Hrozný a není to v žádném případě John Demnanjuk. Argumenty byly tak silné, že se chtěl k obhajobě připojit všemi uznávaný bývalý soudce Dov Eitan. Bylo mu vyhrožováno smrtí a jeho podivná a nečekaná sebevražda skokem z 15. patra hotelu Jerusalem's Ayalon dva dny před zahájením odvolávacího procesu byla velmi podezřelá. Vrcholem nenávisti proti obhájcům bylo polití obličeje Yorama Sheftela kyselinou, jedním z těch, kteří přežili holocaust. 

V červenci 1993 byl odvolacím soudem Demjanjuk osvobozen. Bylo uznáno, že sice byl dozorcem koncentračního tábora v Sobiboru, ale není Ivanem Hrozným. Osvobozující rozsudek přinesl slzy a rozhořčení.  

John Demjanjuk odletěl po různých průtazích do USA a bylo navráceno občanství. Současně se ale začalo pracovat na novém obvinění.

Na základě důkazů o působení Demjanjuka za druhé světové války byl v roce 2004 znovu zbaven amerického občanství a v roce 2009 deportován k soudu do Německa.

 Dne 12. května 2011 byl ve věku 91 let Demjanjuk odsouzen na podílu k vraždě 27 900 Židů v zabijáckém táboře Sobibor a odsouzen k pěti letům vězení, přičemž dva roky již odseděl. Rozsudek byl ale znovu napadnutelný, protože nebyla prokázána jediná vražda konkrétní osoby. Obhájce se tedy odvolal.

John Demjanjuk se ale odvolacího soudu nedožil. Zemřel v domově pro seniory v Bad Felinbachu ve věku 91 let. A podle německého práva je tedy brán jako nevinný. Těžko říci jestli bylo spravedlnosti učiněno zadost, ale jisté je, že si Ivan Mikolajevič Demjanjuk svůj konec života takto nepředstavoval. 

Tento článkem je jen střípkem z pětidílného dokumentu "Ďábel od vedle".  Až v něm se detailně  odkrývá utrpení vězněných v koncentračním táboře Treblinka, snaha dětí  pomoci svému otci zbavit se obvinění, ale i zákulisní tahy světových mocnosti.