Relikvie - podvod i vnitřní síla

V roce 2007 odhalili francouzští vědci historický podvod s ostatky svaté Jany z Arku. Zjistilo, že  jsou to jen části starověké mumie a kočky. Jak je to tedy s pravostí relikvií?

Velikonoce jsou za dveřmi. Přichází největší křesťanský svátek, kdy z ukřižování a  z mrtvých vstání Ježíše Krista vzešlo náboženství, které přetrvalo do dnešních dnů.  Nebýt tohoto aktu, nevznikl by ale také následně  fenomén, který v určité době hýbal celou Evropou a byl lukrativnější než obchod se zlatem. Byla to honba za relikviemi.

Snad na počátku vzniku křesťanských relikvií stál  Josef z Arimatie, který údajně zachytil do poháru Ježíšovu krev a tato číška, označovaná jako svatý grál, se stala nejposvátnější, nejzáhadnější a také nejhledanějším artefaktem v dějinách.  Dále bychom mohli vzpomenout sv. Helenu a její nalezení svatého kříže a hřebů, Longinovo kopí a spoustu další předmětů.

Když  následně křesťanství ovládlo celou Evropu, staly se  posvátné relikvie neoddělitelnou součástí tohoto náboženství a netýkaly se jen událostí na Golgotě. Každý vládce, každá katedrála i obyčejný kostel toužil vlastnit ostatky nějakého světce, část jeho oděvu nebo předmětu, kterého se dotýkal. Pro vládce znamenaly zvyšování jejích prestiže, pro chrámy příchod poutníků a zisk do chrámových pokladen. A  tam, kde je poptávka, logicky vznikne i nabídka. Především křižácké výpravy do Svaté země  zajistily  import  velkého množství "zaručeně" pravých  relikvií a jejich prodej.  Ale mnohdy nebylo třeba putovat do vzdálených zemí. Stačilo jen zajít na hřbitov.

Když v roce 1847 provedl L. Lalann první seznam relikvií týkající se ostatků světců, byl zaplaven nespočetným množstvím  hlav, čelistí, holeních, stehenních a klíčních kostí, které zde jednotlivci zanechali. Zaznamenal 10 hlav Jana Křtitele a 11 jeho ukazováků, 5 celých těl sv. Andreje, 6 jeho hlav a 17 končetin, 63 palců sv. Hieronyma a dalších.

Kdysi draze zaplaceny a dnes vystaveny ve skleněných dózách relikviářů,  jsou tyto ostatky předváděny,  jako právě ty nejpravější. Ale jak píše Umberto Eco ve své knize Baudolino, nezáleží na pravosti, ale na víře. Ta činí zázraky a uzdravuje nemocné. Tak tedy není koho soudit: Dnes se již nedá objektivně zjistit, která lopatka nebo čelist je  pravá a je to ve své podstatě jedno.

Přemýšlím, jaké relikvie by přitahovaly lidi dnes. Jestli by byl zájem o tři kapky inkoustu z chilského pera, litr vody z bazénku, nějaký ten popelníček nebo tři rezavé fousky. Nevím. O jejich zázračné moci ale silně pochybuji.