Muž z papíru, muž, kterého milovali tři císařové

Pro některé je otcem surrealismu. Pro jiné jen oblíbencem "bláznivého"  Rudolfa II. Jisté ale je, že to byl muž, který jiné rád bavil.

Narodil se v roce 1527 v Miláně. Jeho otec byl vážený malíř a učitelem žák Leonarda da Vinciho. Jmenoval se Giuseppe Arcimboldo, malíř Římských císařů.

Být v pravý čas na pravém místě se stává pro umělce v mnoha případech tím zásadním okamžikem jejich umělecké kariéry. Nebýt toho, že byl Arcimboldo autorem vitráží milánské katedrály a také toho, že v tu dobu tudy projížděl vévoda Ferdinand, pozdější císař říše římské, pravděpodobně by byl dnes jedním z mnoha zapomenutých umělců té doby. Ferdinanda ale zaujala jeho práce a nechal si namalovat pět erbů. A protože byl s prací nadmíru spokojen, nabídl později Arcimboldovi místo malíře císařského dvora.

(Malé obrázky jsou klikatelné, potěšte se detaily, zavřením se vrátíte na článek, zdroj wikimedia)

Po opakované žádosti nakonec Arcimboldo přijal a v roce 1562 odchází do Prahy. Přízeň, která se mu zde dostala, byla obrovská. Běžně intrikující a nepřející císařský dvůr mu naopak projevoval přátelství a miloval ho nejen pro jeho umění, ale i pro nezištnou povahu. O jeho mimořádném postavení svědčí i privilegium navštívit císaře bez omezení v kteroukoliv denní hodinu.

Pro císaře ale tvořil nejen rodinné portréty, ale byl pro něho sochařem, architektem, scénografem, inženýrem, vodním projektantem a uměleckým poradcem. Díky svým všestranným znalostem si jej proto u dvora ponechali i Ferdinandovi nástupci Maxmilián II a jeho syn Rudolf II.

 Ale zásadním dílem se ale stala až první řada jeho Čtyř ročních období. Byla to, ve srovnání s tradiční uměleckou tvorbou, skutečně převratná a šokující záležitost. Císař i umělečtí kolegové byli nadšeni. V tomto stylu pak namaloval i Čtyři živly a obrazy Právník, Kuchař a Sklepník a další.

O skutečném rozsahu Arcimboldovy tvorby se ale bohužel dnes dovídáme pouze z almanachů a účetních knih, kde jsou zaznamenány platby za jednotlivé obrazy. Velké množství jich nebylo do dnešního dne objeveno a nikdo neví, jestli  byly zničeny, ukryty nebo jsou součástí nějakých soukromých sbírek.

Další činností, kterou přinesla služba u svého třetího zaměstnavatele Rudolfa II., bylo pátrání po raritách. Rudolf byl posedlý sbíráním všeho neobvyklého a výjimečného. Ve své komnatě umění a zázraků (kunstkomor) shromáždil vycpané ptáky z celého světa, drahé kameny, obrovské mušle, pilouny, mečouny, démony ve skleněných blocích, předměty z Ameriky i Indie, ale i sochy a obrazy. Archiboldo cestoval a nakupoval umělecké objekty, ptáky i zvířata.

Za své zásluhy byla povýšena jeho rodina  v roce 1580 do šlechtického stavu. V roce 1587, snad už příliš unaven, zaslal Arcimboldo další z mnoha žádostí o povolení návratu do rodného Milána. Císař mu vyhověl s požadavkem, aby pro něho pracoval i dál. V Miláně pak namaloval dva ze svých nejslavnějších obrazů, Nymfu Floru a Vertumna, které poslal do Prahy. Byly to dva poslední obrazy, které pro Habsburky namaloval. 11. července 1593 Giuseppe Arcimboldo zemřel. Bylo mu 66 let.

Za života byl velmi ctěn a oslavován, ale po smrti upadla jeho tvorba takřka v zapomnění a na jeho "skládačky" bylo pohlíženo spíš jako na rarity nevalné umělecké hodnoty. Až na počátku 20. století znovu objeven symbolisty a surrealisty a označen za jejich předchůdce.

Dvě varianty obrazu, přičemž ta s odhaleným ňadrem nebyla až do roku 2013 nikdy veřejně prezentována.