Milovala ji Marie Antoinetta, Beethoven ji použil na truc Francouzům

Občas se stane, že pro nás známá a banální věc v sobě naopak ukrývá zajímavý příběh, který bychom nečekali.

Podle Guinnessovy knihy rekordů je ta píseň, po "Happy birthday to you",  druhým nejpopulárnějším songem v anglickém jazyce. Ale překvapivě ji nesložili Beatles. Jmenuje se "For He's a Jolly Good Fellow" a navíc vznikla ve Francii.

"Je výborný člověk, protože je výborný člověk, nikdo to nemůže popřít….“  zpívá se stále dokola. Poněkud jednoduchý text,  ale nemá se vznikem této písně nic společného.

Všechno to začalo bitvou u Malplaquetu 11. září 1709.  Tehdy se válčilo o španělské dědictví. V úzkém údolí u belgických hranic, stály proti sobě dvě osmdesát tisícové armády. Na jedné straně nizozemsko - britská spolu s rakušáky vedenými princem Savojským.  Na té druhé, početně o něco slabší, francouzská.  Nejkrvavější bitva války, ve které bylo zraněno, nebo zahynulo takřka 40 000 vojáků, skončila "smrtí" i hlavního velitele Angličanů, vévody z Marlborough, předka Winstona Churchilla, Johna Churchilla 1. Anglická koalice byla poražena a Francouzi na památku vyhrané bitvy složili  píseň Marlbrough s'en va-t-en guerre  (Marlbrough odešel do války)  o tom, jak paní Churchillová marně čeká na svého manžela. Vyhlíží ho z věže a nakonec se od posla dovídá, že už se nikdy nevrátí. Píseň byla složena s určitým pocitem zadostiučinění a také jako připomínka: „Dejte si na nás Francouze pozor."

Až do roku 1785 to byla běžná francouzská lidová písnička. V tomto roce se ale narodil Marii Antoinettě Ludvík XVII. Zdravotní sestra, mu tehdy při kolébání zpívala "Marlbrough s'en va-t-en guerre" a princátko se při ní usmívalo. Píseň si oblíbila i Marie Antoinetta a brzy ji zpíval král i celý královský dvůr. Zpívala se ve stájích, v kuchyních, prostě všude. Stala se nesmírně populární po celé Francii. Sám věhlasný Goethe si při své návštěvě Francie stěžuje, že ji už nemůže vystát, protože ji slyší na každém kroku. A přes vyslance, kteří do Versailles přijížděli, se dostala do Anglie, Španělska i delších zemí, kde byla stejně populární.

Ve Francii její popularita  upadla z logických důvodů po Velké revoluci. Ale určitě zcela nezanikla. Je úsměvné, že melodii použil Ludwig van Beethoven ve své oslavné skladbě na Wellingtonovo vítězství v roce 1813  bitvě u Vitorie nad Josefem Bonapartem. Beethoven měl asi v úmyslu nechat to Francouzům přes tu písničku, jak se říká, pěkně sežrat.

Od druhé poloviny 19. století se s jiným textem zpívá nejen v Británii, ale i v Americe. 

Stává se také v původním, či novém znění "součástí" mnoha literárních i jiných uměleckých děl. Objevuje se v Dostojevkého románu "Zločin a trest". Zpívá si ji kníže Bolkonskij ve "Vojně a míru" a použili ji Monty Python v Brianovi.

Občas se stává, že je v banálních věcech ukryt zajímavý příběh, který stojí za to objevovat. Pokud se někdy stane, že budete  "For He's a Jolly Good Fellow" také zpívat,  můžete dát k lepšímu její historii. Určitě tím neuděláte chybu.