Proč je to zakázaný? To bych umřela?

Odpovědět dětem na některé otázky je těžké, ale vysvětlit jim, o co nám dospělým jde, bývá ještě těžší.

Vřítila se zpoza rohu jako nějaká kometa. Zadek u banánů, rouška u kuchyňských utěrek. Asi tak šestiletá holka celá rozevlátá,ve svých rezatých vlasech, zabrzdila hned vedle mne. Když se objevila žena s nákupním vozíkem, zaječela: "Mamííí, tady,"  a rukou ukázala na foch v regálu. Matka pomalu dotlačila vozík k dcerce a podívala se na sadu barevných pastelek, překrytých průhledným igelitovým přehozem s připlácnutým upozorněním, že tohle zboží je zakázáno prodávat. 

Když pak řekla, proč dneska pastelky nebudou, holčička obrátila k matce nechápavé oči a zeptala se: "Proč mami? Ty pastelky sou nemocný? To bych umřela?"

"Pojď prosím tě," řekla žena, a věnovala mi s úsměvem omluvný pohled. Pak rozumbradu chytla za ruku a spěchala k pokladně.

Ve vzduchu ale stále visela otázka té holčičky a mne napadlo, co by na ni asi odpověděl náš pan ministr. Stále slyším něco o odpovědnosti, pochopení a semknutosti. Chápu. Ale nic by se nemělo přehánět, protože jak se říká: "Nejhorší smrt bývá z vyděšení."