Kníže Hans Adam II. z Lichtejštejna mi pokazil radost

Někdy je dobrá myšlenka odkázána do záhuby z důvodů, které by nikdo neočekával. Stačí k tomu jedna žaloba.

Ne, nebudu zde řešit, jestli mají Lichtenštejnové pravdu či nikoliv. Nechci ani předvídat , jak spor dopadne. Chci vás jenom informovat o existenci jednoho projektu, který má bohužel smůlu.

Jistě jste mnozí navštívili Lednicko-valtický areál  (LVA) a měli jste možnost se kochat. A je čím. To, co nám tady po LIchtenštejnech zůstalo, má takovou architektonickou, historickou a estetickou hodnotu, že to bylo zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO. Proto je nutné se o toto dědictví dobře starat. Už i z důvodu,  že přináší nejen radost a potěšení, ale i příjmy pro celý region. Zdálo se mám ale poněkud sobecké využívat jen toho, co nám tady někdo zanechal a zrodil se tak díky myšlence pana inženýra Stanislava Schneidera z Valtic projekt Cesta uměním a krajinou, kterého jsem se měl čest účastnit. A musím přiznat, že s velkou radostí a nadšením patriota.

Myšlenka důstojně navázat na tvůrce LVA byla tak odvážná, až se zdála  téměř kacířskou. Ale odvaha nestačila. Tentokrát musela jít ruku v ruce s pokorou a velkou zodpovědností.

Cílem projektu, bylo s pomocí našich nejvýznamnějších tvůrců, sochařů, ozvláštnit výtvarnými díly místa mnohdy opomíjená, vtisknout do nich příběhy ukryté v krajině a rozšířit tak kulturní bohatství LVA i do míst, která nejsou součástí památkové zóny. Protože touha "potkat" se s krajinou, nechat se jí okouzlit a překvapit, je v nás geneticky zakódována.  A je ještě více naplněna, když v ní nalezneme souznění člověka s přírodou a s uměním.

Jedním z hlavních garantů tohoto  projektu mimo jiné byl i bývalý rektor Akademie výtvarných umění Doc. PhDr. Jiří T. Kotalík, památkář Ing. Zdeněk Novák, Prof.PhDr. Pavel Zatloukal a další.

Vytipovali jsme dvanáct zajímavých míst pro umělecká díla a literárně byla zpracována požadovaná idea pro návrhy artefaktů. Následovala publikace a podána žádost o poskytnutí dotace. Takový projekt je velmi nákladná záležitost a bez podpory státu nemá šanci na úspěch. Všechno probíhalo velmi  slibně a mělo pomalu dojít i k výzvě umělců k účasti na konkurzu. A pak se to stalo.

Lichtenštejnové se rozhodli podat na Českou republiku žalobu o navrácení majetků.

Situace se změnila a z pochopitelných důvodů se změnil i názor úředníků na možnost poskytnutí dotace. Pozemky byly kdysi knížecí a těžko říci, jak soudní spor dopadne. Jeho výsledek má být znám v roce 2022. Každopádně je teď´celý projekt u ledu a výsledek v nedohlednu. Škoda. Myslím, že bychom z jeho realizace neměli radost jenom my, tvůrci, ale i všichni návštěvníci tohoto  koutu Moravy.