Když se čápi smáli a ochránce přírody z toho bolela hlava

Někdy nám  příroda, jak se říká, nastaví zrcadlo. Ne všechno, co myslíme dobře, totiž také dobře zafunguje.

Byla jedna silnice. Taková obyčejná okreska, na které se podepsal provoz i počasí. Nebylo tedy překvapivé, když se její správci rozhodli udělat konec s výtluky  a nadávkami řidičů.  A když už se něco opravuje, mělo by se u toho myslet i v širších souvislostech. Tou souvislostí byly tentokrát žáby. Každoročně jich zahynulo pod koly aut velké množství, protože tihle ti zelení migranti putovali houfně ze své louky do přilehlého rybníčku. V projektu se s tím, jak už to bývá, nepočítalo. Případný přechod se semaforem a  se zeleným a červeným žabákem by asi nepomohl, a tak se hledalo náhradní řešení. A ochránci přírody jej našli. V místě žabího putování postavili plůtek a  zabudovali kyblíky, do kterých se měly žáby lapat a následně přenášet bezpečně na druhou stranu. Nádoby ale zely prázdnotou. Tato záhada se ale brzy objasnila. Čapí rodiny si velmi pochvalovaly, že místo pracného bloumání po louce stačí přijít ke kýblu a hostina mohla začít. Ochránci je tedy zase vykopali, zklamaní čápi si svoji potravu obstarávají postaru a žáby musí zůstat trvale u rybníku.

Člověka pak napadne, že je to někdy jako s těmi evropskými poslanci. Také to s námi myslí dobře, ale nakonec se z toho radují jenom nějací "čápi".