Jeden socialistický pomník

Každá historická etapa je spojena s budováním pomníků. Stávají se znakem doby a bývají proto následně zlikvidovány. Jsou ale i výjimky.

Těžko by se dalo spočítat, kolik soch císařů, generálů i politiků skončilo v drtičkách kamení, tavících pecích nebo jen pod kladivy rozvášněného davu. Nikdo v tu chvíli nerozlišuje, jestli jsou to díla umělecká, nebo jen tupé monumenty, ještě tupějšího režimu. Každopádně o něčem vypovídají. Jsem osobně více příznivcem přenesení na  jiné místo, než pro úplnou likvidaci. Nabízí se pak  možnost vysvětlení a poučení. Hlavně pro ty, kteří jejich vztyčování nezažili.

Někdy je ale  likvidace více než prospěšná. Obludná "fronta na maso" na Letné, jistě drtivé většině lidí nechybí. Některá díla se ale v průběhu času stávají  zvláštně pitoreskními a do jisté míry tak absurdními, že by měla  zůstat na svém místě dál.  

U oplocení jednoho bývalého JZD se nachází zvláštní pomník. Není věnován žádnému státníkovi ani zasloužilým družstevníkům. Byl vystavěn pro někoho zcela odlišného, pro traktor.  Jeden z těch prvních, zasloužilých, který ulehčoval lidem práci, ale také rozorával meze a pomáhal scelovat a rozkulačovat.  Když se v této souvislosti zamyslím nad tím, jestli se měl díky své minulosti z toho místa dávno odstranit, přiznám se, že na rozdíl od všech těch Leninů a Gottwaldů, mi on nikdy nevadil a vadit nebude.

.