Je vám z toho stejně zle, jako mně?

Zase bude 17. listopad. Připomínka okamžiku, kdy "ulice" začala měnit historii této země. A jako každý rok, přichází stejná otázka.

Jak je vám při pohledu na tu tehdejší lidskou radost, vy bývalí okresní tajemníci, předsedové závodních organizací strany a různých občanských a kulturních komisí. Jak je vám, kádrováci a velitelé lidových milicí? Jak je vám, vy přesvědčení straníci a jejich pohrobci? Je vám z toho i tentokrát zle?

Doufám že ano. Stejně odporně, jako mně, když si vzpomenu, jak se Brežněv líbal s Husákem. Stejně jako mně, když se rusínský krejčík Biĺak odmítl omluvit za zvací dopis. Stejně, jako když soudruh Grebeníček obhajoval výslechy svého otce. Stejně, jako když se Grospič otřel o oběti okupace. 

A přeji vám ten pocit z celého srdce. Protože na rozdíl od těch, kterým jste zničili život, je bohužel i bohudík to jediné, co se vám dnes může stát.